Žaloba proti nečinnosti

Žaloba proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.) slouží jako obrana před nekonáním správních orgánů. Může ji podat ten, kdo se domáhal u správního orgánu vydání rozhodnutí nebo osvědčení, správní orgán zůstal nečinný a žadatel bezvýsledně vyčerpal prostředky, které mu procesní předpis (zpravidla správní řád) dává pro ochranu před nečinností. Je vhodné poznamenat, že v době přijetí zákona se předpokládalo, že správní řád, který byl současně připravován, stanoví sám účinné prostředky ochrany před „mlčením úřadu“. Správní řád však přijat nebyl, takže účinnou možností obrany byla jen žaloba podaná u soudu. V současné době správní řád nicméně předvídá možnost obrany prostřednictvím ochrany před nečinností (§ 80 správního řádu), zákon o svobodném přístupu k informacím stížnost [§ 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.] nebo daňový řád podnět osoby zúčastněné na řízení (§ 38 daňového řádu). Teprve po bezvýsledném vyčerpání tohoto prostředku obrany je možné se domáhat u soudu ochrany za pomocí žaloby proti nečinnosti správního orgánu. Je přitom nutné reflektovat aktuální nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20, dle nějž je třeba upřednostnit ústavně konformní výklad § 79 odst. 1 s. ř. s. spočívající v tom, že překážka věcného projednání nečinnostní žaloby v podobě absence bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti před správním orgánem je překážkou odstranitelnou.

Lhůta pro podání žaloby je jednoletá a běží ode dne, kdy podle zvláštního zákona mělo být rozhodnutí nebo osvědčení vydáno (srov. např. § 49 správního řádu). Vyhoví-li soud žalobě, uloží rozsudkem správnímu orgánu vydat o věci rozhodnutí nebo vydat osvědčení ve lhůtě, kterou mu současně stanoví. Nebude-li lhůta stanovená soudem dodržena, může být taková povinnost vynucována ukládáním pořádkových pokut správnímu orgánu.