Memorandum o výběru kandidátů na soudce pro Nejvyšší správní soud - zveřejnění pravidel
Předsedovi Nejvyššího správního soudu soudní řád správní ukládá povinnost zajišťovat řádné obsazení Nejvyššího správního soudu soudci. Předseda soudu tak činí ve spolupráci s jeho poradním orgánem - soudcovskou radou, která se skládá z pěti soudců Nejvyššího správního soudu. Smyslem tohoto sdělení je poskytnout širší veřejnosti informaci o dosavadním, ale zejména příštím způsobu výběru kandidátů do funkcí soudců a soudkyň pro působení u Nejvyššího správního soudu. Změna praxe by měla zvýšit legitimitu tohoto procesu, zkvalitnit jeho obsah a zejména pak přispět k nalezení co nejkvalitnějších kandidátů do soudcovské funkce a jejího výkonu u Nejvyššího správního soudu.
Zákonné podmínky pro jmenování soudcem
Zákon o soudech a soudcích předpokládá, že soudcem může být ustanoven státní občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům a bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku nejméně 30 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen. Předpokladem pro ustanovení soudcem je též vysokoškolské právnické vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky. Za odbornou justiční zkoušku se považuje též advokátní zkouška, závěrečná zkouška právního čekatele, notářská zkouška a odborná exekutorská zkouška. Stejné účinky má výkon funkce soudce Ústavního soudu alespoň po dobu 2 let.
Zvláštní podmínky pro Nejvyšší správní soud
Soudní řád správní k těmto obecným podmínkám dále doplňuje, že soudcem Nejvyššího správního soudu se může také stát soudce, který má právní praxi nejméně desetiletou a svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného výkonu této funkce, nebo jiný odborník, který vykonával v oboru ústavního, správního nebo finančního práva po dobu nejméně deseti let právní praxi nebo vědeckou, popřípadě pedagogickou činnost. Zákon tedy pro Nejvyšší správní soud počítá s tím, že bude obsazován jak zkušenými kariérními soudci, tak i odborníky z právní praxe v jiných právních profesích a akademické obce.
Dosavadní praxe
Dosavadní praxe výběru kandidátů pro soudcovskou funkci se lišila podle toho, zda šlo o uchazeče z jiné, mimo justiční praxe nebo o některého ze soudců působících u nižších soudů. V prvním případě uchazeč, pro své kvality v první fázi vybrán předsedou soudu, zpravidla následně předstoupil před své budoucí kolegy s odborným vystoupením a byl připraven k odborné diskusi o svých názorech. Kariérní soudci absolvovali na soudu nejprve několikaměsíční stáž. Během ní mohli osvědčit své předpoklady. V obou případech se posléze k osobám kandidátů vyjadřovala soudcovská rada a poté předseda soudu podal ministru spravedlnosti příslušný návrh na jmenování soudcem k postoupení prezidentu republiky s jeho přidělením k Nejvyššímu správnímu soudu, v druhém případě podal ministru návrh na trvalé přeložení soudce k tomuto soudu. Takto se soudci Nejvyššího správního soudu postupně stali bývalí soudci civilní, trestní i správní, odborníci ze správních úřadů i legislativy, advokáti, právní teoretici, akademici specializující se na ústavní či správní právo, daňoví specialisté. Nejvyšší správní soud se vytvořil jako pluralitní názorové prostředí.
Popsaný způsob výběru odpovídal době zřízení soudu, kdy byla dána primární potřeba tuto instituci zcela nově a co možná nejrychleji obsadit tak, aby dokázala rozhodovat v reálném čase, pochopitelně za podmínky zachování odpovídající kvality.
Nová pravidla – osobnost soudce
Cílem předsedy Nejvyššího správního soudu zůstává sestavit, obměňovat a doplňovat soudcovské řady tak, aby soud byl pestrý, složený z důvěryhodných osobností skýtajících dostatečné záruky nezávislosti a nestrannosti, špičkových odborníků ze soudů všech stupňů, jiných právnických profesí i akademické sféry. Soudci Nejvyššího správního soudu by měli být lidé moudří, uvážliví, odvážní, s pevným charakterem a hlubokým smyslem pro spravedlnost, vybavení navíc silnou vůlí pro její hledání a nalezení. Tito soudci by se měli vyznačovat kvalitní prací, aktivitou, společenskou odpovědností, sebevědomím založeným na profesních kvalitách a své konkurenceschopnosti. Musí počítat s tím, že jejich práce bude vystavena veřejné kritice.
Z těchto důvodů jsou (bez pořadí) za klíčové vlastnosti případného kandidáta na funkci soudce Nejvyššího správního soudu především považovány:
- Osobnostní kvality a charakter (morální integrita, objektivita, odvaha, dobrý úsudek, pokora, rozhodnost, schopnost a ochota učit se a dále se profesně rozvíjet).
- Intelektuální kapacita (obecná právní erudice, vysoká úroveň znalostí v oblasti veřejného práva, schopnost rychle vstřebávat a analyzovat informace, samostatné myšlení).
- Schopnost porozumění a férové jednání (schopnost přistupovat ke každému jednotlivci, bez ohledu na prostředí, z něhož pochází, citlivě a s respektem, ochota trpělivě naslouchat, zdvořilé jednání).
- Autorita a komunikační schopnosti (schopnost vyvolávat respekt a důvěru, schopnost udržet autoritu i v případě pokusu o její zpochybnění, schopnost jasně a stručně vysvětlit průběh řízení a jakékoliv rozhodnutí všem účastníkům řízení a dalším osobám).
- Efektivita práce (schopnost pracovat rychle a pod tlakem, schopnost dobře si organizovat svůj čas a bez průtahů vyhotovovat jasně odůvodněná rozhodnutí, schopnost konstruktivně spolupracovat s ostatními soudci v senátu a v rámci celého soudu, schopnost vést a vychovávat asistenty a obecné manažerské schopnosti).
Nová pravidla – procedura výběru
Předseda soudu a soudcovská rada přivítají upozornění na osobnosti z justice i odjinud, které by měly schopnosti i motivaci zařadit se do týmu soudců Nejvyššího správního soudu. Vhodnost takového doporučení pak posoudí nejprve předseda soudu. Nejvyšší správní soud je soudem otevřeným, složeným z lidí, kteří se nezdráhají veřejnosti ukázat své tváře a prezentovat svá rozhodnutí. Předsedou soudu vybraný kandidát by tedy měl být srozuměn s tím, že s jeho jménem a popisem dosavadní profesní dráhy bude seznámena veřejnost, že svou osobu vystaví obecné debatě. Předseda soudu a soudcovská rada se dohodli, že k tomu účelu předseda soudu představí předběžně vybraného kandidáta na zasedání pléna soudu a umožní mu představit se, vystoupit se svými názory, motivací, vyložit svůj pohled na fungování soudu a svou možnou roli v něm. Vyrozuměni o tomto zasedání pléna s právem účasti budou dále ministr spravedlnosti či jeho zástupce a zástupce Kanceláře prezidenta republiky. Smyslem je poskytnout rozhodujícím subjektům dostatek informací a podkladů důležitých pro výkon jejich ústavních a zákonných pravomocí. Po slyšení kandidáta vydá soudcovská rada své doporučení předsedovi soudu. Předseda soudu s přihlédnutím k jeho obsahu učiní následně formální kroky směřující buďto k navržení vybraného kandidáta do soudcovské funkce nebo mu sdělí, že pro takový postup neshledal dostatečné důvody.
Závěrem
Předseda Nejvyššího správního soudu zveřejňuje tato pravidla, aby celý proces otevřel veřejnosti a spolupracoval s ní při vyhledávání osob, které splňují výše popsané nároky a které by se v budoucnu mohly soudcem Nejvyššího správního soudu stát. Hledání osob s čitelnou osobní i profesní minulostí a jejich průhledný výběr jsou důležitými předpoklady pro to, aby v řadách soudců byly důvěryhodné a respektované osobnosti s předvídatelnými a otevřeně předestřenými vlastnostmi, schopnostmi a názory.
JUDr. Josef Baxa
předseda Nejvyššího správního soudu