Noví kandidáti na soudce Nejvyššího správního soudu se v říjnu představí plénu

Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka v návaznosti na zveřejněné Memorandum o výběru kandidátů na soudce pro Nejvyšší správní soud (Memorandum I) a Memorandum o dočasném přidělování a překládání soudců k Nejvyššímu správnímu soudu (Memorandum II) tímto seznamuje veřejnost s dvojicí uchazečů, které by rád doporučil ministru spravedlnosti jako případné budoucí soudce Nejvyššího správního soudu.

JUDr. Václav Štencel, MA (* 1982) od roku 2017 působí jako soudce na úseku správního soudnictví Krajského soudu v Brně. Práci na Nejvyšším správním soudu poznal již v roce 2024, kdy byl poprvé k tomuto soudu dočasně přidělen. Od 1. července 2025 je k Nejvyššímu správnímu soudu opět dočasně přidělen a je zařazen do šestého senátu.

Václav Štencel by při svém případném působení na Nejvyšším správním soudu chtěl i nadále klást důraz na to, aby se účastníkům dostalo rychlého, srozumitelného a předvídatelného rozhodnutí. Interpretaci právních předpisů však nevnímá pouze jako cestu ke spravedlivému řešení konkrétního sporu, nýbrž jako komplexní úkol, který může mít dopad na široké spektrum dalších situací. Je proto připraven přijmout odpovědnost nejen za dopad rozhodnutí na výsledek jednotlivých případů, ale i za formování a sjednocování judikatury správních soudů.

JUDr. PhDr. Štěpán Výborný, Ph.D. (* 1986) je od roku 2017 soudcem Městského soudu v Praze a od 1. 1. 2020 též předseda senátu. V roce 2024 byl dočasně přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu, kde působí doposud – momentálně v sedmém senátu.

Štěpán Výborný by v pozici soudce Nejvyššího správního soudu chtěl i nadále rozhodovat spravedlivě a odpovědně, ale také rychle, protože vnímá, že pomalé rozhodování v mnohých případech může ve svém důsledku vést až k odepření spravedlnosti. Zároveň má na paměti, že lpění na textu zákona může dosáhnout nepřípustně formalistické roviny, a proto je nezbytné při rozhodování zohledňovat také účel zákona či jeho výklad v kontextu ústavního pořádku. Domnívá se, že je nutné vždy myslet na osobu účastníka řízení v průběhu celého řízení – vidět za textem „lidský příběh“ – i při formulaci rozsudku.

Charakteristika Václava Štencela zde.

Charakteristika Štěpána Výborného zde.