Příprava nové vzletové a přistávací dráhy na Letišti Václava Havla v Praze - Ruzyni může pokračovat

Nejvyšší správní soud dnes zamítl kasační stížnost některých pražských městských částí přiléhajících k ruzyňskému mezinárodnímu letišti a několika dalších fyzických osob a organizací proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl zamítnut jejich návrh na zrušení aktualizace Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy, kterou se vymezila zamýšlená třetí vzletová a přistávací dráha na tomto letišti.

To má zatím dvě dráhy – hlavní ve směru zhruba od jihozápadu k severovýchodu, vedlejší zhruba od severozápadu k jihovýchodu. Obě dráhy na sebe navazují tak, že vytvářejí pomyslné zešikmené a poněkud asymetrické písmeno T. Zamýšlená třetí dráha by měla vést paralelně se stávající hlavní drahou probíhající v jihozápadně-severovýchodním směru, a to jižně od stávající dráhy, tedy směrem do centra hlavního města Prahy. Stávající terminály letiště by měly být mezi oběma paralelně umístěnými drahami.

Navrhovatelé vytýkali zamýšlené nové dráze zejména to, že bude nadměrně zatěžovat životní prostředí v jejich okolí. Obávali se především hluku. Měli za to, že alternativou vybudování mělo být lepší uspořádání provozu na stávajících drahách. Vedle toho vytýkali procesu aktualizace zásad územního rozvoje celou řadu jednotlivých dílčích procesních pochybení.

Městský soud v Praze jejich výhrady zamítl a totéž učinil i Nejvyšší správní soud. V rozsáhlém více než sedmdesátistránkovém rozsudku podrobně vypořádal jednotlivé kasační námitky navrhovatelů. Zdůraznil především, že záměr vybudovat novou dráhu je rozumným řešením vycházejícím z důkladně provedených odhadů budoucího nárůstu počtu cestujících využívajících letiště Václava Havla. Alternativa, které se domáhali navrhovatelé, tedy zvýšení frekvence vzletů a přistání na stávajících drahách a lepší organizace jejich využití, neřeší dostatečně předpokládané provozní potřeby.

Nejvyšší správní soud připustil, že existence letiště znamená pro obyvatele žijící v jeho okolí nikoli bezvýznamnou zátěž.

Soudce zpravodaj Karel Šimka k tomu uvedl: „Jak setrvale říkáme v našich rozsudcích týkajících se územního plánování, nikdy není možné zajistit rozvoj ku prospěchu všech za současné záruky dosavadních standardů života pro všechny, kterých se územní plány týkají. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými.“ Dodal, že rozhodnutí o rozložení zátěže v rámci určitého území je v podstatných ohledech politickou otázkou a že soudní moc má být v zásazích do územního plánování zdrženlivá. „Máme kontrolovat, zda se politika nedopouští excesů a svévole a zda zátěž nedopadá na některé jednotlivce nepřiměřeně. Ale uvnitř těchto mantinelů musí rozhodovat politici,“ dodal Šimka.

Informace k rozhodnutí ze dne 21. listopadu 2018, ve věci sp.zn. 2 As 81/2016. Rozhodnutí celé zde.