Nejvyšší správní soud kasační stížnost spolku Egeria zamítl
Nejvyšší správní soud posuzoval povolení výjimek podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody“) ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje u 17 druhů zvláště chráněných živočichů stavbou „Rychlostní silnice D49 stavba 4901 Hulín – Fryšták v km 0,000 – 18,000“.
Nejvyšší správní soud posuzoval povolení výjimek podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody“) ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje u 17 druhů zvláště chráněných živočichů stavbou „Rychlostní silnice D49 stavba 4901 Hulín – Fryšták v km 0,000 – 18,000“.
Výchozí otázkou kterou se Nejvyšší správní soud na popud spolku jako žalobce zabýval bylo, zda mělo být řízení o výjimce (výjimkách) vnímáno jako řízení tzv. navazující nebo nikoliv, jak dovodil žalovaný (Ministerstvo životního prostředí)a později i krajský soud.
Nejvyšší správní soud se přiklonil k závěru, že v daných souvislostech posuzované věci řízení o předmětných výjimkách jako tzv. řízení navazující být vnímáno nemůže. Od toho potom bylo také odvozeno posouzení některých dalších námitek, které stavěly právě na tom, že o tzv. navazující řízení šlo.
Kromě toho některé další kasační námitky soud vyhodnotil jako bezprostředně nesouvisející s předmětem aktuálně přezkoumávaného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo.
V celkovém souhrnu potom Nejvyšší správní soud kasační stížnost vyhodnotil jako nedůvodnou.
„To však přitom současně nic nemění na skutečnosti, že stavebník musí při konzumování všech udělených výjimek ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů postupovat co nejšetrněji,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Informace k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 As 299/2018. Celé rozhodnutí zde.