Soudci Nejvyššího správního soudu navštívili své rakouské protějšky
Minulý týden zavítali soudci a kancléřka Nejvyššího správního soudu na pracovní jednání na Zemském správním soudu Dolního Rakouska v St. Pöltenu a následně na rakouském Spolkovém správním soudním dvoru (nejvyšším správním soudu) ve Vídni. Setkání navázala na návštěvu dolnorakouských soudců v Brně před třemi lety. Tématem debat byly rozdíly mezi českým a rakouským modelem správního soudnictví a jejich společné historické kořeny.
Oba systémy správního soudnictví jsou dvojinstanční, jejich vrcholem jsou vždy specializované nejvyšší správní soudy. Větší odlišnosti jsou na prvních instancích. Zatímco v Česku máme specializované správní úseky krajských soudů, rakouský model je od roku 2014 založen na samostatných prvoinstančních správních soudech – devíti zemských v každé z rakouských spolkových zemí a jednom spolkovém, který posuzuje zákonnost rozhodnutí spolkových správních orgánů. Rakouské prvoinstanční správní soudy na rozdíl od českých zásadně neruší rozhodnutí správních orgánů, nýbrž je „opraví“ a samy ve věci definitivně rozhodnou. Jsou tedy tak trochu odvolacím orgánem proti rozhodnutím správních orgánů. „Tento model, který byl zaveden kvůli urychlení rozhodovacích procesů, spojuje v jeden procesní systém rozhodování správních orgánů a soudů a dává soudům široké pravomoci. V Česku více dbáme na oddělení výkonné a soudní moci, takže naše prvoinstanční správní soudy nemohou až na čím dál četnější výjimky samy ve věci rozhodnout a mohou pouze rozhodnutí správního orgánu zrušit a věc vrátit tomuto orgánu k novému rozhodnutí, “ osvětlil předseda NSS Karel Šimka.
Odlišnosti mezi rakouským a českým modelem správního soudnictví se při návštěvě ukázaly i pokud jde o získávání nových správních soudců. Zatímco v Rakousku přicházejí nejčastěji z veřejné správy, ti čeští jsou vybíráni v rámci obecných výběrových řízení na soudce, takže mezi nimi najdeme vedle bývalých asistentů soudců nezřídka i advokáty či příslušníky jiných právních profesí.
Na zemském správním soudu v St. Pöltenu přišla řeč na aktuální právní otázky, třeba na využití umělé inteligence v justici. To je zatím v začátcích, ale zejména u rešerší judikatury a pomoci při vytváření častěji se opakujících částí rozhodnutí lze očekávat rychlý vývoj. Zajímavým tématem byl i svobodný přístup k informacím – v Rakousku před nedávnem přijali podobný velmi otevřený zákon, který v Česku platí více než čtvrt století, a jsou zvědavi na jeho aplikaci v praxi.
Páteční návštěva majestátní budovy Spolkového správního soudního dvora, v níž kdysi sídlila Česká dvorská kancelář, byla vedle debat na aktuální témata věnována i společným předlitavským kořenům právního a ústavního státu u nás i v Rakousku. Česká stopa je v tomto ohledu dobře patrná. Na fungování Správního soudního dvora se totiž mezi jeho vznikem roku 1876 a koncem Rakousko-Uherska v roce 1918 významnou měrou podíleli i čeští právníci – ať již boskovický rodák Karl von Lemayer, který vytvořil doktrinální základy soudní kontroly veřejné správy, nebo budoucí první dva předsedové meziválečného československého nejvyššího správního soudu Ferdinand Pantůček a Emil Hácha, kteří do nové republiky přenesli vytříbenou kulturu předlitavského správního soudnictví.
Oba předsedové nejvyšších správních soudů Albert Posch a Karel Šimka se shodli, že dialog rakouských a českých správních soudců má s ohledem na blízkost právních kultur a řadu společných témat pokračovat i v budoucnu, nejlépe společnými setkáními k aktuálním právním otázkám.