Program zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno vydaný Ministerstvem životního prostředí byl vypracován jen velmi obecně, NSS jej proto z větší části zrušil

Dnešního dne zrušil Nejvyšší správní soud z větší části opatření obecné povahy – Program zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ06A, vydaný Ministerstvem životního prostředí v roce 2016. Podle programu mělo být dosaženo cíle snížení znečištění ovzduší pod zákonem o ovzduší stanovené imisní limity v Brně do konce roku 2020. Hlavním zdrojem znečištění ovzduší v Brně je automobilová doprava. Návrh byl podán občany města Brny, kteří namítali zásah do práva na příznivé životní prostředí,  práva na ochranu soukromého a rodinného života, na ochranu zdraví a  práva vlastnického. Návrh také podal spolek Brnění, o. s.

Soud tedy postupoval shodně jako u již dříve zrušených programů zlepšování kvality ovzduší pro aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek (sp.zn. 6 As 288/2016) a Severozápad (sp. zn. 4 As 250/2016). Stejně jako v uvedených případech dospěl k závěru, že Ministerstvo životního prostředí má sice zákonem velmi omezené možnosti, jak programem dosáhnout zlepšení kvality ovzduší, nicméně ani tyto možnosti nebyly řádně využity. Ministerstvo  uvedlo v podstatě veškerá myslitelná opatření, nicméně ve značně obecné rovině. Podle závěrů soudu jsou však náležitostmi programu také vyčíslení očekávaného přínosu jednotlivých opatření ke zlepšení kvality ovzduší a časový plán provádění jednotlivých opatření. Jedině tak je možné se zaměřit na ta nejdůležitější z nich a průběžně kontrolovat  jejich plnění. Jednotlivá opatření v programu však ohledně jejich priority nijak odlišena nebyla a měla být plněna bez dalšího upřesnění „průběžně“ do roku 2020.

K tomu předseda senátu Petr Mikeš uvedl: „Harmonogram jednotlivých opatření by měl zahrnovat přinejmenším termíny pro dokončení hlavních fází realizace jednotlivých opatření – například, do kdy by měla být získána práva k pozemkům a dokončen povolovací proces pro určitou dopravní stavbu, do kdy by měla být stavba zahájena v terénu a do kdy by měla být stavebně dokončena, aby mohla být k cílovému datu programu uvedena do provozu. Realizované záměry proto musí být rozvrženy  v čase tak, aby je bylo možné průběžně hodnotit a posoudit jejich přínos a případně v souladu se zákonem o ochraně ovzduší program operativně aktualizovat.“  

Program také nerespektoval předchozí závazné stanovisko k programu (tzv. SEA) zpracované taktéž Ministerstvem životního prostředí, které požadovalo, shodně jako navrhovatelé, stanovení priorit jednotlivých opatření tak, aby byla stanovena ta, která budou mít co největší přínos ke snížení znečištění ovzduší u řešených znečišťujících látek.

Nejvyšší správní soud se přímo nezabýval těmi námitkami navrhovatelů, které poukazovaly na nerealizovatelnost některých opatření do konce roku 2020. Jednalo se například o výstavbu obchvatů Brno-Tuřany, Brno-Bosonohy a Brno-Slatina. Pokud byl program zrušen pro jeho neurčitost, bylo by takové hodnocení předčasné. Soud k tomu nicméně poznamenal, že se již nyní domnívá, že je dosti pravděpodobné, že poté, co budou opatření popsána více konkrétně, dojde ministerstvo k závěru, že provedení všech opatření do roku 2020 je nereálné.

Tisková informace k rozhodnutí ze dne 29. května 2018 ve věci sp.zn. 9 As 17/2017. Celé rozhodnutí je dostupné zde.