Osoby bydlící v domovech pro seniory si mohou požádat o příspěvek na bydlení

Nejvyšší správní soud odmítl názor Ministerstva práce a sociálních věcí, že osoby bydlící v domovech pro seniory či domovech se zvláštním režimem nemají možnost požádat o příspěvek na bydlení. Tato otázka dosud nebyla judikaturou NSS vyřešena.

V projednávaném případě má stěžovatelka uzavřenu smlouvu o poskytování sociální služby v domově se zvláštním režimem, která obsahuje mimo jiné závazek poskytovatele služby poskytnout stěžovatelce prostory (lůžkovou jednotku) k ubytování a stěžovatelka je povinna za toto užívání jednotky platit. Smlouva navíc obsahuje poskytování také dalších sociálních služeb, které více či méně navazují na ubytování v domově a souvisí s ním. Ministerstvo práce a sociálních věcí stěžovatelce nepřiznalo příspěvek na bydlení. Ve shodě s úřadem práce dospělo k závěru, že žalobkyní předložená smlouva uzavřená podle § 91 zákona o sociálních službách není nájemní smlouvou, a nezakládá proto nárok na příspěvek na bydlení.

Nejvyšší správní soud ale dospěl k závěru, že stěžovatelka, která na základě smlouvy o poskytování sociální služby bydlí v lůžkové bytové jednotce, splňuje podmínku pro přiznání nároku na příspěvek na bydlení spočívající v existenci nájemního vztahu k obývaným prostorám, která vyplývá z § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře.

„Nejvyšší správní soud tak má za to, že na základě smlouvy o poskytování sociální služby vznikl mezi stěžovatelkou a poskytovatelem služby nájemní vztah ke dvoulůžkové bytové jednotce, na čemž nic nemění, že se jedná o smlouvu o poskytování sociální pobytové služby, která má zvláštní úpravu v § 50 zákona o sociálních službách a je uzavřena podle § 91 téhož zákona,“ uvádí se mimo jiné v rozsudku.

Nejvyšší správní soud přitom poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který sice uvedl, že smlouvu o pobytové sociální službě nelze posuzovat podle ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu, jde však o vztah srovnatelný s nájmem, nikoli o pouhé ubytování.

„Uvedený výklad považuje Nejvyšší správní soud za souladný se smyslem a účelem příspěvku na bydlení, jímž je finanční pomoc oprávněným osobám s krytím životních nákladů na bydlení v situaci, kdy jejich výdaje na bydlení přesahují zákonem stanovený podíl na jejich příjmech,“ dodal předseda senátu Nejvyššího správního soudu Aleš Roztočil.

Nejvyšší správní soud doplnil, že jím přijatý výklad není ani v rozporu se systémem sociálních dávek v České republice.

Informace k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2024 ve věci sp. zn. 4 Ads 129/2024. Celý rozsudek je zveřejněn na www.nssoud.cz. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tisková zpráva je neoficiální dokument pro potřeby veřejnosti, nenahrazuje tedy rozhodnutí. Na úřední desce soud vyhlašuje rozsudky vyvěšením úplného znění písemného vyhotovení, popřípadě vyvěšením zkráceného znění jen s těmi částmi odůvodnění, z nichž je zřejmé, jaký je právní názor soudu a jaké důvody k němu vedly, jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze soudní osoby (§ 49 odst. 12 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Vyhlašované rozsudky obsahují i osobní údaje účastníků a další osobní údaje a jsou na úřední desce vyvěšeny po dobu dvou týdnů. Vyvěšování rozsudků je prováděno dle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 38/18. Rozhodnutí jsou poté přístupná v anonymizované podobě v sekci Rozhodovací činnost.