
NSS zrušil části programu zlepšování kvality ovzduší na Ostravsku
Nejvyšší správní soud dnes zrušil některé části Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, který Ministerstvo životního prostředí vydalo v dubnu 2016. Přistoupil k tomuto kroku na základě kasační stížnosti obyvatele ostravského městského obvodu Radvanice a Bartovice, který se dovolával svého práva na příznivé životní prostředí, na ochranu zdraví, na ochranu soukromého a rodinného života a práva vlastnického.
Nejvyšší správní soud dnes zrušil některé části Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, který Ministerstvo životního prostředí vydalo v dubnu 2016. Přistoupil k tomuto kroku na základě kasační stížnosti obyvatele ostravského městského obvodu Radvanice a Bartovice, který se dovolával svého práva na příznivé životní prostředí, na ochranu zdraví, na ochranu soukromého a rodinného života a práva vlastnického. Podle stěžovatele nedával Program dostatečné záruky, že znečištění ovzduší na Ostravsku klesne nejpozději do roku 2020 na přípustné hodnoty. U Městského soudu v Praze stěžovatel s návrhem na zrušení opatření obecné povahy neuspěl, Nejvyšší správní soud však verdikt městského soudu zvrátil a stěžovateli z velké části vyhověl.
Jak je všeobecně známo, v ostravské aglomeraci jsou dlouhodobě překračovány imisní limity škodlivých látek v ovzduší stanovené právními předpisy. Podle směrnice EU o kvalitě vnějšího ovzduší a podle českého zákona o ochraně ovzduší proto vznikla Ministerstvu životního prostředí již v roce 2014 povinnost vydat program zlepšování kvality ovzduší, který by měl obsahovat taková opatření, aby v co nejkratší době došlo ke snížení úrovně znečištění ovzduší na úroveň imisních limitů. Nejvyšší správní soud dospěl na základě platné právní úpravy, judikatury Soudního dvora EU i analýzy zahraniční praxe a rozsudků vrcholných soudů ostatních evropských států k závěru, že ministerstvo tuto svou povinnost splnilo nedostatečně.
Program sice zahrnuje většinu myslitelných opatření ke zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku, sám však počítá s tím, že kýženého stavu může být dosaženo, pouze pokud se do roku 2020 uskuteční všechna. Přitom jen část Programu má závaznou povahu – konkrétně ta, která ukládá úřadům, jak mají postupovat při zpřísňování povolení k provozu průmyslových zdrojů znečištění. Tuto část ponechal Nejvyšší správní soud v platnosti. V oblasti dopravy a lokálního vytápění ovšem Program počítal s řadou opatření, jejichž provedení mělo být úkolem krajů a obcí (například zavádění nízkoemisních zón ve větších městech či budování záchytných parkovišť), aniž by však jejich realizace byla právně závazná.
„Zdroj problému je přímo v zákoně, který nevybavil Ministerstvo životního prostředí pravomocí ukládat Programem povinnosti samosprávám, případně dalším osobám. Tím přísněji jsme museli hodnotit, zda ministerstvo důsledně využilo alespoň těch omezených prostředků, které mu zákon k dosažení cíle předpokládaného evropskou směrnicí skýtal,“ vysvětlil předseda senátu Tomáš Langášek.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Program postrádá dvě povinné náležitosti, bez nichž zůstane s největší pravděpodobností neúčinný. První z nich bylo vyčíslení očekávaného přínosu jednotlivých opatření ke zlepšení kvality ovzduší, aby je bylo možné vzájemně porovnat a stanovit, která z nich mají díky větší účinnosti vyšší prioritu. Za druhé Nejvyšší správní soud ministerstvu vytkl, že nesestavilo časový plán provádění jednotlivých opatření tak, aby bylo možné průběžně kontrolovat jejich plnění a tomu přizpůsobit další postup. Ve stávající podobě by účinnost Programu nebylo možné objektivně hodnotit dříve než v roce 2020, což Nejvyšší správní soud označil z pohledu stěžovatele za „čekání na Godota“.
„Pokud by se v budoucnu ukázalo, že Program není ani po požadovaném doplnění schopen plnit svou úlohu, musely by z toho správní soudy vyvodit důsledky. Nelze vyloučit, že bychom se například obrátili na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou, abychom následně zhodnotili, zda je vůbec stávající česká úprava v souladu s tou evropskou. V tuto chvíli by to však bylo předčasné,“ uzavřel předseda senátu Tomáš Langášek.
Celý text rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 As 288/2016 je k dispozici zde.