NSS rozhodl ve věci policejního vyklizení vily Milada

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze z 24. června 2016, jímž byla zamítnuta žaloba na vyslovení nezákonnosti policejního zásahu v tzv. vile Milada, poblíž vysokoškolských kolejí 17. listopadu v Praze-Libni, v noci z 30. června na 1. července 2012. Pro připomenutí, násilné policejní vyklizení vily tehdy následovalo po jejím obsazení některými účastníky vzpomínkové akce u příležitosti třetího výročí vystěhování tzv. squatu Milada.

Ve věci dnes rozhodovali soudci Nejvyššího správního soudu podruhé. Svým prvním rozsudkem č. j. 6 As 255/2014-42 z 25. května 2015 předchozí zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze zrušili a zavázali ho, aby v dalším řízení doplnil dokazování a znovu odpověděl na otázku, zda – s ohledem na informace, které měl velitel zásahu k dispozici – bylo jeho rozhodnutí použít vůči účastníkům akce ve vile Milada donucovací prostředky přiměřené okolnostem a zda policie odpovídá za zranění, jež žalobci při policejním zásahu utrpěli. Městskému soudu dále uložil vzít v úvahu též možný zásah do svobody shromažďování. Viz také tisková zpráva z května 2015 zde.

Nejvyšší správní soud v dnešním rozsudku konstatoval, že městský soud jeho pokyny splnil. Ztotožnil se se závěrem městského soudu, že v daném případě žalobci neuplatňovali obsazením vily Milada své politické shromažďovací právo, neboť to především nedali dostatečně najevo; sami totiž naopak zdůrazňovali, že obsazením vily jen pokračují v zábavě a že každý z nich jedná sám za sebe. Vzhledem k použití násilí při obsazení vily ani nemohlo jít o shromáždění pokojné, jak požaduje čl. 19 Listiny základních práv a svobod. S městským soudem Nejvyšší správní soud souhlasil i v tom, že rozhodnutí policie vyklidit vilu Milada již v průběhu noci, a nikoli až ráno, bylo rozumné a přiměřené okolnostem. Konstatoval konečně, že ani po doplnění dokazování nebylo možné drobná zranění, která žalobci utrpěli, přičíst na vrub policii.

Jak uvedl předseda senátu Tomáš Langášek v odůvodnění dnešního rozsudku, ani v dalším řízení před městským soudem se stěžovatelům „nepodařilo prokázat, a to i s přihlédnutím k jejich vlastnímu chování na místě v době před zásahem, že by jejich zranění vznikla v době, kdy již byli v moci policie“. Proto ani nemohl k tíži policie přičíst skutečnost, že nebyla schopna předložit videozáznam celého zásahu, jakkoli ji senát Nejvyššího správního soudu podrobil kritice.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. března 2017 sp. zn. 6 As 256/2016. Celý rozsudek zde.