NSS potvrdil, že Hadí lázně zůstávají kulturní památkou

Jmenovaný v přezkumném řízení změnil rozhodnutí svého předchůdce Antonína Staňka, neboť shledal, že jeho zrušení prohlášení lázeňského domu Hadí lázně za kulturní památku bylo v rozporu s právními předpisy – konkrétně s § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení je možné zrušit prohlášení stavby za kulturní památku „z mimořádně závažných důvodů“, které podle ministra Staňka měly spočívat v tom, že památkově hodnotné prvky exteriéru objektu jsou dostatečně chráněny režimem památkové zóny, zatímco památkovou zónou nechráněné interiéry již památkových hodnot do značné míry pozbyly a dále pozbydou v důsledku sanace současného havarijního stavu. Tento závěr ministr Zaorálek popřel rozhodnutím v přezkumném řízení, proti němuž se společnost Treinvest s.r.o. neúspěšně bránila žalobou.

Přezkumné řízení je dozorčím prostředkem uplatňovaným z moci úřední a Nejvyšší správní soud neshledal, že by ministr kultury nebyl oprávněn toto řízení zahájit a změnit rozhodnutí svého předchůdce. V praxi takové případy nelze zcela vyloučit, což potvrzuje i případ Hadích lázní. Jejich vypovídací hodnota jako historického pramene dané doby, tj. první poloviny 19. století (kdy stavba vznikla na místě starší budovy nad pramenem s teplou vodou, který přitahoval hady), rozhodně nevymizela. „Hadí lázně stojí, hmotná podstata tohoto památkově chráněného objektu je stále zachována a skutečnost, že je objekt ve špatném stavebně-technickém stavu neznamená, že by neměl být nadále předmětem památkové ochrany. Přistoupit na tuto logiku stěžovatele by ve své podstatě (dovedeno ad absurdum) znamenalo, že se již žádná zchátralá stavba jako kulturní památka neopraví. Naopak v důsledku svého špatného stavu svůj status ztratí a společnost ztratí své kulturní bohatství, které je dokladem jejího historického vývoje, spoluvytváří její identitu a podléhá ústavní ochraně ve smyslu ochrany veřejného statku,“ uvedli soudci v odůvodnění rozsudku.

Současně soudci odmítli, že by oním mimořádně závažným důvodem mohla být ochrana objektu v režimu památkové zóny zahrnující historické jádro města Teplice, které tvoří hlavně rozsáhlý areál zámku, parky a řada lázeňských domů.Jedním z nich jsou i Hadí lázně, jejichž památková hodnota spočívá především v exteriéru (vnějším výrazu a urbanistickém začlenění), nicméně nelze pominout ani některé prvky interiéru, vč. konstrukcí (stropy, klenby, krovy) a vůbec celkovou dochovanou hmotu tohoto klasicistního lázeňského domu; exteriér i interiér objektu tvoří jeden provázaný celek, který je třeba chránit jako kulturní památku. Tato památková ochrana zaručuje vyšší míru ochrany odpovídající významu hodnot, jež se s Hadími lázněmi pojí – byť se dílem mohou shodovat s hodnotami příslušné památkové zóny.

Změna rozhodnutí v přezkumném řízení proto byla na místě a nic na tom nemění ani skutečnost, že měla vliv na postavení vlastníka stavby Hadích lázní, s níž se znovu pojí specifické zákonné povinnosti směřující k aktivní ochraně této kulturní památky, jakož i k jejímu šetrnému užívání.

„Toto zákonné omezení práv vlastníka kulturní památky je reflexí čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, avšak jeho základ tkví v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle něhož vlastnictví zavazuje. Není neomezené a nesmí být využito v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. Zde je jím zájem na zachování kulturního dědictví, jejž stěžovatel svojí argumentací v podstatě popírá,“ poznamenal v závěru rozsudku předseda senátu Viktor Kučera.

Celý rozsudek pátého senátu Nejvyššího správního soudu zde dne 22. 10. 2021 ve věci sp. zn. 5 As 281/2020 je k dispozici na www.nssoud.cz.