Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou zdaňování příjmů profesionálních sportovců

Dodatečnými platebními výměry správce daně doměřil žalobci za zdaňovací období let 2011 až 2013 daň z příjmů, kterých žalobce dosáhl jako profesionální fotbalista na základě profesionálních smluv uzavřených s fotbalovými kluby, a příjmů, kterých žalobce dosahoval za účast ve fotbalové reprezentaci. Současně mu bylo vyměřeno daňové penále.

Správce daně dospěl k závěru, že příjmy žalobce deklarované jím od data zápisu v živnostenském rejstříku jako příjmy ze živnosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, u nichž lze uplatnit paušálně vynaložené náklady ve výši 60 % z těchto příjmů, takovým příjmem nebyly. Posoudil je jako příjmy z výkonu nezávislého povolání ve smyslu § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů, u nichž je možné uplatnit paušálně vynaložené náklady ve výši 40 % z těchto příjmů. S odkazem na § 2 živnostenského zákona, na bod 74 přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., podle něhož je obsahem náplně živnosti volné. „Provozování tělovýchovných zařízení a organizování sportovní činnosti“ též činnost výkonných sportovců, případně rozhodčích, provozovaná samostatně a za účelem dosažení zisku, a nametodický pokyn Ministerstva průmyslu a obchodu č. 11/2000 k aplikaci živnostenského zákona v oblasti tělesné výchovy a sportu dovodil, že žalobce nerealizoval svou činnost v rámci fotbalového týmu jako kolektivního sportu samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, proto nešlo o příjmy z provozování živnosti. Odvolací finanční ředitelství odvolání žalobce zamítlo a platební výměry potvrdilo. Shodný závěr učinil i krajský soud.

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Shledal, že jednotlivé znaky živnosti (provozování činnosti samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost) nejsou v případě profesionálního fotbalového hráče naplněny v „čisté“ podobě. Právní úprava však jednoznačně stanoví, že obsahem náplně činnosti „Provozování tělovýchovných zařízení a organizování sportovní činnosti“ je mimo jiné též činnost výkonných sportovců provozovaná samostatně a za účelem dosažení zisku. Podmínky samostatnosti a za účelem dosažení zisku jsou v prováděcím nařízení uvedeny nadbytečně, jelikož se jedná o obecné podmínky, které musí být naplněny u každé živnosti (§ 7 zákona o daních z příjmů). Podstatným je, že právní úprava připouští činnost výkonného sportovce živnostenským způsobem, aniž by výslovně odlišovala činnost v individuálním a kolektivním sportu.

Jestliže v České republice je s ohledem na neujasněnost právní úpravy v zásadě možné vykonávat samostatnou činnost profesionálního sportovce dle § 7 zákona o daních z příjmů buďto jako živnost, nebo jako nezávislé povolání, nelze za daného právního stavu daňový subjekt nutit, aby zvolil ten způsob, který je vhodnější z hlediska fiskálních zájmů státu. Pokud stěžovatel vykonával činnost profesionálního fotbalového hráče jako živnost na základě příslušného živnostenského oprávnění, příjmy z této činnosti představují příjmy ze živnosti dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů.

Informace k rozhodnutí ze dne 13. července 2017 sp.zn. 6 Afs 278/2016, celý rozsudek zde.

Sylva Dostálová

tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu