Nejvyšší správní soud pro vady řízení před městským soudem vyhověl kasační stížnosti Jany Nečasové
Městský soud v Praze zamítl žalobu Mgr. Jany Nečasové (dále stěžovatelky) proti rozhodnutím orgánů finanční správy, které jí vyměřily darovací daň z darů (luxusní oděvy a doplňky) přijatých od osob, které s ní nebyly v rodinném či příbuzenském vztahu. Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl.
Městský soud v Praze zamítl žalobu Mgr. Jany Nečasové (dále stěžovatelky) proti rozhodnutím orgánů finanční správy, které jí vyměřily darovací daň z darů (luxusní oděvy a doplňky) přijatých od osob, které s ní nebyly v rodinném či příbuzenském vztahu. Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že jediným a klíčovým podkladem, z něhož finanční úřad a následně Odvolací finanční ředitelství vyvodily, že k darování došlo, bylo usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Toto usnesení však nebylo součástí daňového spisu. Městský soud tak nemohl kvalifikovaně posoudit namítané vady rozhodnutí správních orgánů. Přesto v odůvodnění svého rozsudku argumentoval, jako by toto usnesení k dispozici měl a jako by jím dokazoval.
„Není tedy vůbec zjevné, jak mohl městský soud dospět k závěrům ohledně zákonnosti podkladů, z nichž usnesení vrchního státního zastupitelství vycházelo. Takovým postupem zatížil městský soud řízení závažnou vadou, pro kterou Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení městskému soudu,“ uvedla k rozhodnutí soudkyně Nejvyššího správního soudu Lenka Kaniová s tím, že úkolem městského soudu v dalším řízení bude vyžádat si dotčené usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a posoudit, zda obstojí jako podklad pro konstatování, že k darování došlo.
Informace k rozsudku ze dne 15. 11. 2018, č. j. 1 Afs 186/2018 – 45.