Nejvyšší správní soud potvrdil, že vymezení dálnice D52 v územním plánu Mikulova bylo zákonné

Nejvyšší správní soud nevyhověl kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci územního plánu města Mikulov. Potvrdil závěr krajského soudu, že územní koridor pro plánovanou dálnici D52 Mikulov – hranice ČR/Rakousko byl v územním plánu vymezen zákonným způsobem.

Kasační stížnost podala fyzická osoba, která vlastní nemovitost v blízkosti územního koridoru pro připravovanou dálnici, a Občanské sdružení Dolní Dunajovice proti R 52, z. s. Tito stěžovatelé usilovali (mimo jiné) o zrušení koridoru pro plánovanou dálnici.

Krajský soud v nyní přezkoumaném rozsudku rozhodoval v této věci již podruhé. Nejvyšší správní soud první rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k novému posouzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z 26. 6. 2024, čj. 8 As 121/2022-110, tisková zpráva zde). Krajský soud totiž ve svém prvním rozsudku dostatečně nevypořádal jednu z klíčových námitek stěžovatelů. Tato námitka se týkala „výběžků“ vybíhajících ze sporného územního koridoru (viz Obrázek 3 v nyní vydaném rozsudku Nejvyššího správního soudu):

Stěžovatelé ve vztahu k označeným výběžkům namítali, že koridor v těchto místech překračuje šíři 200 metrů. Právě tu ale pro koridor plánované dálnice Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje stanovily jako maximální možnou. Stěžovatelé upozorňovali na to, že územní plán je v tomto ohledu v rozporu se zásadami územního rozvoje, tedy v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací.

Krajský soud v nyní přezkoumaném rozsudku těmto námitkám stěžovatelů nepřisvědčil a Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožnil. Tyto výběžky totiž neumožňují, aby jimi vedla dálnice samotná. Mají pouze umožnit budoucí úpravy pozemních komunikací a také vodního toku, které budou přetínat těleso dálnice. Jsou fakticky samostatně regulovanými plochami, ačkoliv jsou v územním plánu zařazeny formálně ve stejném právním režimu jako samotné těleso dálnice. Na obrázku je to patrné z použití stejné barvy pro těleso dálnice i výběžky. Za takové situace by však zrušení koridoru bylo příliš formalistické. Nehrozí totiž, že by skrze tyto výběžky územní plán mohl obcházet požadavky stanovené zásadami územního rozvoje. Vedle toho Nejvyšší správní soud shledal, že by bylo rovněž příliš formalistické, pokud by zrušil tento koridor i kvůli jeho rozšíření v místech, kde se setkává s jiným koridorem stanoveným pro přeložku silnice č. I/40. Ve svém souhrnu totiž dané překrytí koridorů splňuje maximální limity, které pro něj stanovily zásady územního rozvoje.

Stěžovatelé v kasační stížnosti uvedli celou řadu dalších námitek. Těmi se však Nejvyšší správní soud v dnes vydaném rozsudku již nezabýval, neboť je závazně vyřešil již v rozsudku předchozím.

Informace k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2026 ve věci sp. zn. 8 As 223/2024. Celý rozsudek je zveřejněn na www.nssoud.cz.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tisková zpráva je neoficiální dokument pro potřeby veřejnosti, nenahrazuje tedy rozhodnutí. Na úřední desce soud vyhlašuje rozsudky vyvěšením úplného znění písemného vyhotovení, popřípadě vyvěšením zkráceného znění jen s těmi částmi odůvodnění, z nichž je zřejmé, jaký je právní názor soudu a jaké důvody k němu vedly, jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze soudní osoby (§ 49 odst. 12 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Vyhlašované rozsudky obsahují i osobní údaje účastníků a další osobní údaje a jsou na úřední desce vyvěšeny po dobu dvou týdnů. Vyvěšování rozsudků je prováděno dle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 38/18. Rozhodnutí jsou poté přístupná v anonymizované podobě v sekci Rozhodovací činnost.