Nejvyšší správní soud potvrdil vyloučení odkladného účinku odvolání v případě částí dálnice D49

Nejvyšší správní soud vyhověl kasačním stížnostem Dopravního a energetického stavebního úřadu a Ředitelství silnic a dálnic. Zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a současně zamítl žalobu ekologického spolku Egeria. Dospěl k závěru, že vyloučení odkladného účinku odvolání proti povolení jedenácti stavebních objektů dálnice D49 bylo za mimořádných okolností případu zákonné.

Dopravní a energetický stavební úřad v březnu 2026 povolil jedenáct stavebních objektů doplňujících již realizovaný úsek dálnice D49 mezi Hulínem a Fryštákem. Současně vyloučil odkladný účinek případného odvolání. Povolení tak mohlo vyvolat právní účinky ještě před skončením odvolacího řízení. Krajský soud tento výrok zrušil, jelikož podle něj stavební úřad dostatečně konkrétně nevysvětlil, v čem spočívá naléhavost veřejného zájmu.

Nejvyšší správní soud zdůraznil, že vyloučení odkladného účinku představuje výjimečný postup. Nestačí proto obecně poukázat na prospěšnost dálnice, její veřejně prospěšnou povahu nebo množství již vynaložených veřejných prostředků. Správní orgán musí vysvětlit, v čem spočívá naléhavost veřejného zájmu v konkrétní věci, jaké následky by mělo další nastoupení odkladného účinku a proč tento zájem převažuje nad právy účastníků řízení. V projednávaném případě Dopravní a energetický stavební úřad těmto požadavkům dostál. Poukázal na pokračující dopravní zatížení okolní zástavby a jeho dopady na zdraví obyvatel, životní prostředí a bezpečnost provozu. Dálnice (ve své hlavní části) nadto byla na základě jiných rozhodnutích povolena a stavebně téměř dokončena. Povolované objekty představovaly její okrajové, avšak nezbytné součásti, bez nichž nebylo možné příslušný úsek zprovoznit (požádat o předčasné užívání stavby). Zachování odkladného účinku by tak prodloužilo dopravní zatížení okolních obcí hlukem, emisemi a dalšími nepříznivými vlivy, zatímco téměř dokončená veřejná investice by nemohla plnit svůj účel. Podle Nejvyššího správního soudu nebylo nezbytné, aby stavební úřad podložil své závěry podrobnými dopravními výpočty. Rozhodující bylo, že dostatečně popsal konkrétní (a na jiné věci nepřenositelné) okolnosti případu, pokračující dopravní zátěž i bezprostřední připravenost stavby k provozu.

Nejvyšší správní soud rovněž konstatoval, že ani rozdělení stavby do více povolovacích řízení samo o sobě nevylučuje naléhavý veřejný zájem. Zároveň však upozornil, že účelové rozdělení stavby a podíl stavebníka na vzniku časového tlaku mohou naléhavost veřejného zájmu oslabit a správní orgán je musí zohlednit při poměřování dotčených zájmů. Závěrem připomněl, že vyloučením odkladného účinku nezaniklo právo účastníků podat odvolání ani povinnost odvolacího orgánu povolení řádně přezkoumat.

Informace k rozsudku ze dne 5. 8. 2026 ve věci 6 As 154/2026. Celý rozsudek je zveřejněn na www.nssoud.cz, odkaz Úřední deska.