Nejvyšší správní soud potvrdil pokutu za reklamu

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 7 As 65/2017 - 30, zamítl kasační stížnost společnosti Kofola ČeskoSlovensko a.s. (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 11 A 7/2015 - 36.

Tímto rozsudkem byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též „žalovaný“) ze dne 21. 10. 2014, kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 150 000 Kč za to, že zadal reklamu (odvysílanou dne 1. 4. 2014 na programu Televize Barrandov) na produkt „Jupík Crazy Aqua“, ve které chlapec sjíždí tobogán v poloze „hlavou dolů s rukama připaženýma k tělu“, a kterou doprovází slogan „Tak teď jsi mi dal na frak. Jupík Crazy Aqua – nekroť svý nápady“,tedy reklamu, jež nevhodným způsobem ukazuje osobu mladší 18 let v nebezpečné situaci a současně podporuje chování ohrožující zdraví dětí, což zakazuje § 2c písm. a) a e) zákona č. 40/1995 Sb. (dále jen „zákon o regulaci reklamy“).

Na rozdíl od podobné reklamy posuzované v rozsudku ze dne 24. 5. 2017, č. j. 4 As 36/2017 - 32 (ve kterém byla posuzována reklama zobrazující chlapce, který má nasazenou helmu a chrániče, při sjíždění travnaté louky ve volné krajině na speciálně upraveném skateboardu – viz tisková zpráva ze dne 30. 5. 2017 zde), dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nyní posuzovaná reklama (zobrazující chlapce na tobogánu) porušuje § 2c písm. a) a e) zákona o regulaci reklamy.

Nejvyšší správní soud s poukazem na označený rozsudek  přisvědčil stěžovateli, že nikoliv každou dětskou aktivitu zobrazenou v reklamě lze podřadit pod § 2c písm. e) uvedeného zákona. Pod toto ustanovení lze podřadit pouze aktivity, při kterých hrozí zvýšené riziko ohrožení zdraví dětí. Ani sjíždění tobogánů (při respektování stanovených pravidel) tedy nelze a priori považovat za aktivitu, při které by hrozilo zvýšené riziko ohrožení zdraví dětí či mladistvých. Jedná se o běžnou dětskou zábavu, která je umožněna řadou provozovatelů bazénů, aquaparků atp.

Žalovaný, resp. městský soud však správně akcentovali, že v nyní posuzované reklamě chlapec sjíždí velký a točitý tobogán poměrně velkou rychlostí v poloze „na břiše hlavou dolů s připaženýma rukama“, tedy v poloze, ve které není možno sjíždět všechny typy tobogánů. Jedná se o polohu výjimečnou, která je povolena pouze na některých typech zařízení.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že sjíždění zobrazeného tobogánu v poloze „na břiše hlavou dolů s připaženýma rukama“ lze považovat za aktivitu, při které hrozí zvýšené riziko ohrožení zdraví ve smyslu shora uvedené judikatury. K tomu Nejvyšší správní soud mj. uvedl, že „Vyšší nebezpečnost (riziko) vyplývá již z rozdílu mezi částmi těla (hlava dítěte a nohy dítěte), jimiž může dojít k nárazu do případné překážky, která se může skrývat např. za zatáčkou v točitém tobogánu, v prostoru bazénu, do kterého tobogán ústí atp. Nebezpečnost předmětné jízdy nadto zvyšuje i připažení rukou k tělu a z toho plynoucí omezená možnost efektivní ochrany hlavy, jakož i rychlost jízdy a způsob dopadu do vody.“

Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že reklama může významně ovlivňovat chování dětí. Jejich vzorem může být postava z televizní reklamy, jejíž jednání mohou napodobovat. „Všechny děti přitom nejsou schopny posoudit dovolenost, resp. nebezpečnost napodobovaného jednání. Tyto schopnosti jsou odvislé mj. od věku dítěte, jeho vyspělosti, inteligence atd.“

Jinými slovy, nikoliv všechny děti jsou schopny rozlišit povahu jednotlivých tobogánů a posoudit pravidla jejich sjíždění v situacích, ve kterých se samy budou nacházet, jak se snažil tvrdit stěžovatel. Pokud pak budou takové jednání po vzoru reklamy napodobovat na tobogánech, na nichž takový způsob jízdy není povolen (reklama přitom nesdělovala, že takový způsob jízdy je dovolen pouze na některých typech tobogánů, neupozorňovala děti na možné následky takové jízdy atp.), nelze vyloučit zvýšené riziko ohrožení zdraví dětí.

S ohledem na výše uvedené pak Nejvyšší správní soud vyslovil souhlas s městským soudem a žalovaným i v tom, že slovní výzvu „Tak teď jsi mi dal na frak. Jupík Crazy Aqua – nekroť svý nápady“, která doprovázela shora popsané jednání zobrazené v reklamě, lze považovat za výzvu podporující chování ohrožující zdraví dětí ve smyslu § 2c písm. a) zákona o regulaci reklamy.

Informace k rozsudku ze dne 22. 6. 2017, č. j. 7 As 65/2017 - 30, celý rozsudek zde.

Sylva Dostálová

tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu