Nejvyšší správní soud o územním plánu obce Lednice

Nejvyšší správní soud se přípravou územního plánu obce Lednice zabýval již podruhé. Poprvé rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, protože se městský soud nevypořádal se všemi argumenty obce, že dohoda uzavřená mezi ministerstvem kultury a ministerstvem pro místní rozvoj obec příliš omezuje v rozvoji, a tedy porušuje její ústavně zaručené právo na samosprávu. Městský soud v Praze v novém rozsudku chybějící argumentaci doplnil a Nejvyšší správní soud se s jeho hodnocením ztotožnil.

Zmíněná meziministerská dohoda představuje závazný podklad pro pořizovatele územního plánu pro Lednici, tj. Městský úřad v Břeclavi. Omezení pro rozvojové plány obce Lednice jsou odůvodněna mimořádnou hodnotou památkové zóny Lednicko-valtického areálu a požadavky na jeho ochranu.

„Dohoda představuje vyvážený kompromis mezi dotčenými veřejnými zájmy a právem obce na samosprávu. Řešení navržená obcí by zachování památkové hodnoty zóny Lednicko-valtického areálu nezaručovala. Meziministerská dohoda zmírnila původní požadavky Ministerstva kultury a na rozdíl od něj nevyžaduje úplné vyloučení výstavby v těchto lokalitách, pouze ji omezuje tak, aby dosáhla cílů památkové ochrany Lednicko-valtického areálu,“ uvedl k rozsudku soudce Tomáš Langášek s tím, že Nejvyšší správní soud v obecné rovině nezákonnost napadené dohody neshledal.

Informace k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2018, ve věci sp. zn. 6 As 113/2018.