Kárný senát rozhodl o dvou kárných návrzích podaných proti státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze

Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve věcech státních zástupců dnes rozhodl ve společném řízení o dvou kárných návrzích vrchní státní zástupkyně v Praze podaných proti státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. Janu Karabcovi. Řízení proti kárně obviněnému zastavil kvůli uplynutí zákonné dvouleté lhůty pro zánik odpovědnosti za kárné provinění v části, která mu kladla za vinu, že v době od 14. 11. 2013 do 6. 10. 2015 v pracovní době a na svém pracovním počítači vyhotovil či upravil jedenáct dokumentů, které neměly žádnou souvislost s plněním jeho pracovních úkolů a jimiž měl soustavně poskytovat pro jiné osoby a subjekty mimo soustavu státních zastupitelství právní služby.

Ve vztahu k dalším čtyřem dokumentům, které byly uloženy v pracovním počítači státního zástupce a rovněž nepatřily do jeho pracovní náplně, byl kárně obviněný zproštěn návrhu na zahájení kárného řízení s ohledem na nízký počet těchto případů a skutečnost, že mu byla prokázána pouze revize či provedení nepatrných úprav podání vyhotovených jeho známými advokáty.

Kárný senát však uznal kárně obviněného vinným pro skutek spočívající v tom, že na svém pracovním počítači vytiskl text trestního oznámení na některé zastupitele Městské části Praha 11, které předtím na žádost svého známého advokáta zrevidoval a nepatrně upravil. Následně telefonicky inicioval společný oběd s dozorovým státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze, na kterém se snažil získat informace o průběhu šetření předmětného trestního oznámení, stav a předpokládanou dobu skončení šetření zjišťoval i v následujících minimálně třech telefonátech, v nichž se současně dozorovému státnímu zástupci zmínil, že by bylo vhodné v této trestní věci zahájit úkony trestního řízení, a poté, co policejní orgán, který toto trestní oznámení šetřil, věc založil ad acta, neboť neshledal podezření z žádného trestného činu, osobně a předem neohlášen navštívil dozorového státního zástupce, znovu po něm požadoval informace o této trestní věci, k dotazu mu sdělil, že oznamovatel je jeho známý, a předložil vyrozumění státního zastupitelství doručené oznamovateli, načež po sdělení dozorového státního zástupce, že mu takové informace neposkytne, odešel z jeho kanceláře s tím, že si je vyžádá písemně, přičemž tuto návštěvu a předchozí tři telefonáty považoval dozorový státní zástupce za nepřijatelný zásah do svých výlučných dozorových oprávnění a do své procesní samostatnosti, a proto o něm informoval nadřízené a sepsal úřední záznam. Oproti tomu nebylo prokázáno, že by se kárně obviněný po dozorovém státním zástupci výslovně požadoval zahájení úkonů trestního řízení, ani že by při neohlášené návštěvě na jeho pracovišti vyžadoval takový postup pod hrozbou uložení instančního dohledového pokynu.

Nicméně i v tomto jednání spatřoval kárný senát sice nepřímý, avšak déletrvající, kumulativní a gradující nátlak státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství na dozorového státního zástupce za účelem ovlivnění průběhu šetření trestního oznámení i jeho výsledku, který naplnil znaky skutkové podstaty kárného provinění.

Za tento skutek bylo kárně obviněnému uloženo kárné opatření snížení platu o 20 % na dobu 10 měsíců, tedy ve třech čtvrtinách zákonného rozpětí. Přihlédl přitom k dosavadní kárné bezúhonnosti státního zástupce i k jeho vcelku dobrému pracovnímu hodnocení, jakož i k tomu, že byl oproti oběma kárným návrhům uznán vinným jen jedním skutkem v nižší než navrhovatelkou tvrzené intenzitě. Proto kárný senát nemohl přistoupit k uložení nejpřísnějšího kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce, které navrhovatelka požadovala.