Hnutí DUHA nemělo právo na účast v řízení o potrestání Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava
Hnutí DUHA - Friends of the Earth Czech Republic podalo k České inspekci životního prostředí, oblastní inspektorát České Budějovice, podnět upozorňující na kácení stromů napadených kůrovcem v některých částech Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, které způsobuje rušení zvláště chráněných druhů živočichů, například tetřeva hlušce či datlíka tříprstého.
Hnutí DUHA - Friends of the Earth Czech Republic podalo k České inspekci životního prostředí, oblastní inspektorát České Budějovice, podnět upozorňující na kácení stromů napadených kůrovcem v některých částech Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, které způsobuje rušení zvláště chráněných druhů živočichů, například tetřeva hlušce či datlíka tříprstého. Následně se podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, domáhalo účasti v tomto řízení o uložení pokuty. Pokuta byla Správě Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava uložena, ale účast Hnutí DUHA v tomto řízení o pokutě odmítla jak Česká inspekce životního prostředí, tak v reakci na odvolání také Ministerstvo životního prostředí. Poté, co Hnutí DUHA neuspělo ani s žalobou k Městskému soudu v Praze, obrátilo se s kasační stížností na Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost dne 28. března 2017 zamítl. Připomněl, že sice přistupuje k účasti ekologických spolků ve správních řízeních vstřícně, tak, aby byla umožněna co nejširší účast veřejnosti v řízeních, při nichž mohou být skutečně dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Řízení o uložení pokuty jiným právnickým a fyzickým osobám však nelze pokládat za správní řízení, „při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona“, jak pro přiznání účasti požaduje § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Smyslem a účelem účasti ekologických spolků v těchto řízeních je hájení zájmů ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných a soukromých zájmů tak, aby nedošlo k mnohdy nevratnému zásahu do přírody a krajiny. Ekologickým spolkům však nepřísluší role univerzálního dohlížitele nad zákonností postupu správních orgánů v řízení, kde má být jinému subjektu uložen trest za zásah, ke kterému už došlo.
Soud navíc zdůraznil důsledky toho, že jde o řízení o správním trestání: „Správní trestání je charakteristické právě tím, že v něm na jedné straně stojí obviněný subjekt a na druhé straně správní orgán rozhodující o vině a trestu. K přistupování dalších subjektů a přiznávání jim v takovém řízení práv, s nimiž příslušná procesní úprava výslovně nepočítá, je třeba přistupovat nanejvýš zdrženlivě (…) Zatímco tak v těch řízeních, na něž § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny skutečně dopadá, podporuje účast ekologických spolků výše zmíněnou vyváženost zastoupení protichůdných zájmů, připuštění takové zákonem výslovně nepředpokládané ingerence v řízení deliktním by mohlo způsobit nevyváženost v neprospěch obviněného subjektu.“
Na tomto závěru nic nezměnil ani poukaz Hnutí DUHA na čl. 9 odst. 3 tzv. Aarhuské úmluvy. Z něj totiž neplyne, že by vnitrostátní právní úprava musela zajišťovat ekologickým spolkům přístup do všech řízení vedených podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Naopak podle vnitřní systematiky Aarhuské úmluvy má být účast veřejnosti směřována zejména k řízením, v nichž je povolována budoucí činnost.
Informace k rozsudku ze dne 28. března 2017, sp. zn. 7 As 311/2016. Celý rozsudek zde.