Nejvyšší správní soud k některým dalším otázkám souvisejícím s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví
Navrhovatelka se domáhala zrušení dvou mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví z března a dubna letošního roku, kterými byla zakázána osobní přítomnost žáků při vyučování.
Tato opatření byla zrušena dříve, než stihl o jejím návrhu rozhodnout Městský soud v Praze. Ten proto připustil změnu návrhu tak, že se deklaratorně vyjádří k tomu, zda byla či nebyla přijatá mimořádná opatření v souladu se zákonem. Dospěl k závěru, že opatření byla zákonná a žalobu proto zamítl.
V rámci řízení o kasační stížnosti Ministerstvo zdravotnictví namítalo, že městský soud nebyl oprávněn žalobu věcně projednat, neboť to neumožňuje soudní řád správní. Nejvyšší správní soud dal základu argumentace ministerstva za pravdu a rozsudek městského soudu zrušil.
Stěžejním důvodem pro zrušení bylo, že soudní řád správní skutečně neumožňuje správním soudům u zrušených opatření obecné povahy zpětně obecně deklarovat, zda byla nebo nebyla vydána v souladu se zákonem. I soud je vázán zákonem a může činit pouze to, co mu zákon dovoluje.
Nejvyšší správní soud neshledal mimořádné důvody pro to, aby se pokusil o široký výklad procesních předpisů, protože dospěl k závěru, že navrhovatelka se mohla domoci ochrany svých práv jiným způsobem.
Pokud dojde k zásahu do práv určité osoby konkrétním jednáním orgánů veřejné moci činěných na základě vydaných mimořádných opatření, lze se bránit žalobami proti těmto konkrétním zásahům. Může se jednat například o přezkum rozhodnutí o udělení pokuty za porušení mimořádných opatření. V případě navrhovatelky by se jednalo o postup školy, která v souladu s mimořádným opatřením neumožnila osobní přítomnost žáků na vyučování.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě přezkumu těchto konkrétních zásahů jsou soudy oprávněny posoudit si zákonnost a ústavnost vydaných mimořádných opatření i poté, kdy již tato opatření byla zrušena.
„Bylo by v rozporu s principy právního státu, pokud by soud nikdy neměl možnost takového přezkumu, ačkoliv by na základě zrušeného mimořádného opatření došlo k zásahu do konkrétních práv a svobod jednotlivců. Nicméně Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že na rozdíl od obecné deklarace nezákonnosti, kterou připustil městský soud, si soud zákonnost opatření posoudí pouze v rámci konkrétního tvrzeného zásahu, tedy zásadně pouze s účinky vůči konkrétnímu dotčenému jednotlivci,“ uvedl předseda senátu Petr Mikeš. Podle něj si je soud vědom, že tento způsob, jak se domoci alespoň nepřímého posouzení zákonnosti zrušených mimořádných opatření, není v mnoha situacích ideální. V rozsudku proto soud upozornil na to, že by bylo vhodné, pokud by zákonodárce správním soudům umožnil deklarovat nezákonnost i již zrušeného opatření obecné povahy. Za nyní existujícího právního stavu totiž soudům nezbývá, než často složitě hledat, jak poskytnout ochranu osobám, které se cítí mimořádnými opatřeními dotčeny na svých právech. Nicméně je jejich povinností se o nalezení řešení v rámci možností daných zákonem pokoušet.
Informace k rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2020 ve věci sp.zn. 8 As 34/2020.
Sylva Dostálová
tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu