Zvláštní senát, který byl zřízen zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, je složen ze sudého počtu soudců, a to ze tří soudců Nejvyššího správního soudu, které jmenuje s jejich souhlasem předseda Nejvyššího správního soudu, a tří soudců Nejvyššího soudu, které s jejich souhlasem jmenuje předseda Nejvyššího soudu. Funkční období zvláštního senátu je tříleté, přičemž senátu v první polovině tohoto funkčního období předsedá členy senátu zvolený soudce z řad soudců Nejvyššího správního soudu a v druhé polovině soudce zvolený z řad soudců Nejvyššího soudu. Zvláštní senát přitom není součástí ani jednoho z těchto soudů. Naopak může rozhodnutí obou nejvyšších soudů, jsou-li stranami projednávaného kompetenčního sporu, i rušit. Zmiňovaný sudý počet soudců je pak zárukou toho, aby se soudci pocházející z civilního soudnictví (soudci Nejvyššího soudu) ani soudci správního soudnictví (soudci Nejvyššího správního soudu) nemohli ohledně rozhraničení pravomoci mezi těmito dvěma větvemi soudnictví vzájemně „přehlasovat“.
Zvláštní senát rozhoduje kladné a záporné kompetenční spory, kde jednou ze stran takového sporu, popřípadě jeho oběma stranami, je soud. Rozhoduje: a) spory o pravomoc vydat rozhodnutí vznikající mezi soudy na straně jedné a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy na straně druhé [§ 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona], b) spory mezi soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví [§ 1 odst. 1 písm. b) citovaného zákona]. Podstata jeho rozhodování spočívá v tom, že určuje, která ze stran sporu je příslušná vydat rozhodnutí v konkrétní věci.
Na řízení před zvláštním senátem se podle § 4 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů přiměřeně užijí ustanovení části třetí hlavy první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (§ 32 – § 64). Toto řízení se zahajuje na návrh, přičemž z tohoto návrhu musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje a musí být podepsán a datován (§ 37 odst. 3 soudního řádu správního). Jestliže by návrh tyto požadované náležitosti neobsahoval, vyzve předseda zvláštního senátu navrhovatele k opravě nebo odstranění vad návrhu a stanoví k tomu lhůtu, přičemž nevyhoví-li navrhovatel této výzvě, zvláštní senát návrh odmítne (§ 37 odst. 5 soudního řádu správního).
Účastníky řízení před zvláštním senátem jsou v prvé řadě strany kompetenčního sporu, které musí být v návrhu na zahájení řízení řádně označeny. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že na jedné straně kompetenčního sporu může v některých případech stát i více instančně uspořádaných orgánů veřejné moci. To se stává tehdy, pokud k rozhodnutí vydanému v I. stupni přistoupí i potvrzující rozhodnutí o opravném prostředku. Tato pluralita je tedy podmíněna tím, že všechny orgány na jedné straně sdílejí stejný názor na pravomoc k rozhodování v konkrétní věci.
(Srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 30. 6. 2006, čj. Konf 132/2005-7, publikované pod č. 955/2006 Sb. NSS s právní větou: „II. Stranou negativního kompetenčního sporu podle § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, není jen soud I. stupně, který popřel svou pravomoc rozhodovat o věci jemu předložené, nýbrž též soudy vyšších instancí, které k opravnému prostředku potvrdily závěr soudu I. stupně o nedostatku pravomoci.“)
Vedle stran kompetenčního sporu jsou pak účastníky řízení před zvláštním senátem i všichni ti, kteří jsou účastníky řízení, v němž se otázka stala spornou (§ 3 odst. 3 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů). Nejde přitom jen o účastníky řízení, které běží před navrhovatelem, ale i o ty, kteří byli účastníky řízení, které proběhlo před „první“ stranou sporu, a jehož výsledek navrhovatel zpochybňuje. Mimo jiné proto by navrhovatel měl mít při sepisu návrhu na zahájení řízení před zvláštním senátem k dispozici spis druhé strany kompetenčního sporu. Bude totiž bez větších problémů schopen vymezit jak strany kompetenčního sporu, tak i další účastníky, a také si bude zcela jistý tím, že tu kompetenční spor skutečně existuje, tj. že např. rozhodnutí druhé strany kompetenčního sporu nebylo k opravnému prostředku zrušeno.
Návrh na zahájení řízení před zvláštním senátem musí dále obsahovat návrh výroku rozhodnutí zvláštního senátu (petit), neboť i zvláštní senát vychází z toho, že je vázán úkony účastníků a nemůže rozhodovat nad rámec návrhu. V duchu této zásady je tedy zapotřebí v návrhu uvést petit; návrh, aby pravomoc rozhodovat ve věci byla přiřknuta soudu ve správním soudnictví, nebo soudu v občanském soudním řízení; resp. soudu, nebo správnímu orgánu podle toho, zda půjde o kompetenční spor ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů. Navrhovatel tak například navrhne, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne …, čj. …, o vyvlastnění nemovitostí, je soud v občanském soudním řízení. Současně (v případě negativního kompetenčního sporu) by v návrhu na zahájení řízení měl být obsažen i návrh na zrušení rozhodnutí, jímž jedna ze stran kompetenčního sporu svou pravomoc popřela, popř. (jde-li o pozitivní kompetenční spor) návrh na vyslovení nicotnosti, rozhodla-li strana sporu o věci, které do její pravomoci nenáležela. Takový výrok zvláštního senátu je důležitý proto, aby byla odstraněna případná překážka věci rozhodnuté.
O tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení, rozhoduje zvláštní senát usnesením. Usnesením rozhoduje také o odmítnutí návrhu či o zastavení řízení. Proti žádnému rozhodnutí zvláštního senátu nejsou přípustné opravné prostředky. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je pak závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány i soudy.
Celkově zvláštnímu senátu v letech 2003 až 2007 bylo předloženo 461 sporů, z toho 125 sporů v roce 2003, 111 sporů v roce 2004, 137 sporů v roce 2005, 41 sporů v roce 2006 a 47 sporů v roce 2007. Spory vzniklé mezi soudem a správním orgánem tvoří 41 % celkového nápadu. Nejčastěji se jedná o spory plynoucí z aplikace zákona o telekomunikacích a zákona o elektronických komunikacích, tj. o spory mezi okresními (obvodními soudy) a Českým telekomunikačním úřadem. Spory mezi civilními a správními soudy pak tvoří 59 % celkového nápadu. Typicky vznikají spory při rozhodování ve věcech ochranných známek, patentů, pozemkových úprav, vyvlastnění a vkladu práva do katastru nemovitostí.
Příloha:vzor č. 1, vzor č. 2 a vzor č. 3 návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
(pozn.: veškerá použitá jména a spisové značky jsou fiktivní)
JUDr. Michal Mazanec
místopředseda NSS