Nejvyšší správní soud
    
 

Základní informace

Reformou správního soudnictví přešla Česká republika od 1. ledna 2003 do nové etapy ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob před nezákonnými zásahy veřejné správy; současnou aktivací Nejvyššího správního soudu byl splacen ústavní dluh, trvající od roku 1993.

Správní soudnictví má u nás již svou tradici. O jeho historii píšeme na jiném místě těchto stránek. K obnově správního soudnictví, potlačeného po roce 1948, došlo již v roce 1991 (Listinou základních práv a svobod). Procesní úprava, tehdy účinná od roku 1992, však byla přijata s některými nedostatky a záhy se dostala částečně do rozporu s mezinárodněprávními závazky České a Slovenské Federativní Republiky (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Několik pokusů o reformu řízení před správními soudy z devadesátých let však neskončilo přijetím právních předpisů. Novou úpravu nakonec významně podpořil Ústavní soud, který svým nálezem z června 2001 (č. 276/2001 Sb.) zrušil dosavadní právní úpravu s účinností k 1. lednu 2003. Tím se otevřela cesta k parlamentnímu prosazení - v té době již prakticky připravených - tří nových zákonů, které institucionálně, kompetenčně i procesně novou úpravu legislativně založily.

Jde o zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (v textu jen „s. ř. s.“), doprovodný zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, a zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. V tomto výkladu - který si neklade nároky na úplnost - poskytujeme základní informace o správním soudnictví návštěvníkům internetových stránek Nejvyššího správního soudu.

Soudnictví - vedle moci zákonodárné a moci výkonné jako třetí složka státní moci - kromě rozhodování v trestních věcech tradičně poskytuje ochranu subjektivním oprávněním („právům“) tzv. soukromého charakteru (práva a povinnosti, vyplývající z občanskoprávních, obchodněprávních, pracovních a rodinných vztahů, které jsou charakterizovány rovností osob na nich zúčastněných). Vedle těchto „soukromých práv“ existují také subjektivní práva a povinnosti, která vznikají mezi subjekty, které jsou ve vzájemném postavení nadřízenosti a podřízenosti (obvykle občan nebo právnická osoba na straně jedné a orgán státu nebo obce či samosprávného kraje na straně druhé). Tyto právní vztahy jsou charakterizovány obvykle tím, že občan a právnická osoba se tu ocitají v podřízeném postavení - druhá strana právního vztahu má tzv. „vrchnostenskou pravomoc“ rozhodovat autoritativně o tom, co je pro občana či právnickou osobu právem a co povinností. Mluvíme o vztazích veřejného práva.

Takových vztahů a rozhodnutí je v běžném životě spousta: většina lidí se dostává do styku s daňovým nebo celním právem, živnostenskými oprávněními, stavebním řízením, dopravními předpisy, s povinností platit různé poplatky; na druhé straně stát vystupuje také jako ten, kdo má zajistit obecné dobro: plní proto úkoly na úseku sociálních práv, zajišťuje zdravé životní prostředí ve všech jeho složkách, dbá o ochranu kulturních památek, zajišťuje právo na informace atd. Ve všech těchto případech se zpravidla pohybujeme na půdě veřejného práva a v právních vztazích, které jsou označovány jako veřejnoprávní.

Požadavek, aby každý, kdo se cítí zkrácen zásahem státního orgánu (obecněji aby také vztahy veřejného práva a subjektivní práva a povinnosti z nich plynoucí byly postaveny pod nezávislou (soudní) kontrolu „veřejné“ autority), se mohl dovolat účinné ochrany, je velmi starý. Jeho prosazení v režimech absolutistických, autoritářských nebo totalitních je však současně obtížné, o čemž ostatně svědčí i vývoj správního soudnictví na území našeho státu.

Nová úprava správního soudnictví účinná od roku 2003 zajišťuje jednak poskytnutí soudní ochrany proti zásahu veřejné autority v širším rozsahu než dosud, jednak je tato ochrana důkladnější a proces před správními soudy dává účastníkům více práv než dříve.

Které možnosti ochrany to tedy nyní jsou?

A) ŽALOBA PROTI ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍHO ORGÁNU

B) ŽALOBA PROTI NEČINNOSTI

C) ŽALOBA PROTI NEZÁKONNÉMU ZÁSAHU

D) SOUDNICTVÍ VE VĚCECH VOLEBNÍCH A VE VĚCECH MÍSTNÍHO A KRAJSKÉHO REFERENDA

E) ŘÍZENÍ VE VĚCECH POLITICKÝCH STRAN A POLITICKÝCH HNUTÍ

F) ŘÍZENÍ O ZRUŠENÍ OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY NEBO JEHO ČÁSTI

G) KOMPETENČNÍ ŽALOBY

H) OPRAVNÉ PROSTŘEDKY PROTI ROZHODNUTÍM SPRÁVNÍCH SOUDŮ

I) ROZHODOVÁNÍ SPRÁVNÍHO ORGÁNU O VĚCECH SOUKROMÉHO PRÁVA

J) KONFLIKT KOMPETENCÍ MEZI MOCÍ VÝKONNOU A MOCÍ SOUDNÍ

Poslední aktualizace: 7.11.2019

Aktuality

NSS rozhodl o další kasační stížnosti prezidenta republiky proti rozsudku Městského soudu v Praze ve věci nejmenování profesorů

Rozhodnutí ze dne 19. 1. 2016, jímž prezident republiky poprvé nejmenoval doc. RNDr. Ivana Ošťádala, CSc. profesorem, Městský soud v Praze zrušil rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 A 174/2016 – 143. V něm se městský soud podrobně zabýval povahou řízení ke jmenování profesorem a úlohou prezidenta republiky v tomto řízení, včetně rozsahu jeho rozhodovacích pravomocí. Prezident republiky nejprve podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, později ji však podáním ze dne 12. 6. 2018 vzal zpět, a proto Nejvyšší správní soud toto řízení o kasační stížnosti zastavil. Rozsudek městského soudu se tak stal konečným a prezident byl povinen se jím řídit.

JEDNÁNÍ SOUDU
Energetika
Sp. zn.:  8 As 127/2019
Datum jednání:  27.01.2021


Sbírka rozhodnutí NSS