Nejvyšší správní soud
    
 

Ukončená řízení

Nejvyšší správní soud (NSS) podal podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, v letech 2003 až 2016 k Ústavnímu soudu ČR celkem 38 návrhů na zrušení zákona nebo části zákona, případně návrhů na vyslovení protiústavnosti zákona nebo části zákona. Ústavní soud o 3 návrzích dosud nerozhodl, 12 návrhům vyhověl, 12 návrhů zamítl, 3 částečně zamítl, 7 odmítl a 1 řízení o návrhu zastavil. Níže poskytujeme přehled podaných návrhů a příslušných rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) ČR.  Po prokliknutí hypertextového odkazu pod číslem jednacím napadaného rozhodnutí se zobrazí plný text návrhu NSS k ÚS. U věcí, ve kterých Ústavní soud ČR již rozhodl, je připojen také hypertextový odkaz na příslušné rozhodnutí ÚS.   

 

Prohlášení sbírky za kulturní památku

Návrh ze dne 5. 4. 2004 na zrušení ustanovení § 44 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči,  v části vyjádřené číslicí „3“.

Podnětem návrhu bylo před soudem napadené rozhodnutí ministerstva kultury o prohlášení soukromé sbírky za kulturní památku. NSS zaujal názor, že ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, pokud stanoví, že na řízení o prohlašování věcí za kulturní památky se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 6 A 102/2001-32 

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 44 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v části vyjádřené výrazem „3“, se dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje.

Nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005: Pl. ÚS 21/04

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 6 A 102/2001-59

 

Důchod: nerovnost mužů a žen pečujících o děti

Návrh ze dne 23. 6. 2004 na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé a třetí zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bod 11 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně vypuštění následujících slov: „péče muže o dítě ve věku do čtyř let, péče o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a“ a „tyto děti a“.

NSS zaujal názor, že podmínění účasti muže na důchodovém pojištění podáním přihlášky k účasti na důchodovém pojištění v zákonem stanovené lhůtě a podáním návrhu na zahájení řízení, v němž správní orgán rozhodne o době a rozsahu jeho péče o dítě, je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť zakládá v závislosti na pohlaví osoby pečující o dítě nerovnost mužů a žen v jejich právu na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, popř. při nezpůsobilosti k práci.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 1 Ads 1/2003-64

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé a třetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodu 11 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v částech vyjádřených slovy „péče muže o dítě ve věku do čtyř let, péče o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a“ a slovy „tyto děti a“ se zrušují dnem 1. července 2007. 

Nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2006: Pl. ÚS 42/04

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 1 Ads 1/2003-102

 

Důchod: nerovnost mužů a žen pečujících o děti

Návrh ze dne 20. 10. 2004 na zrušení ustanovení § 32  zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

NSS dospěl k názoru, že stanovení důchodového věku odlišně v závislosti na počtu vychovaných dětí pouze pro ženy je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť zakládá v závislosti na pohlaví osoby pečující o dítě nerovnost mužů a žen v jejich právu na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 2 Ads 2/2004-36 

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2007: Pl. ÚS 53/04

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 2 Ads 2/2004-48

 

Důchod: nerovnost mužů a žen pečujících o děti

Návrh ze dne 4. 11. 2004 na zrušení ustanovení § 32 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, které stanovil pravidla, podle nichž se důchodový věk mužů a žen postupně sbližuje a po 31. 12. 2012 by měl shodně u mužů a bezdětných žen činit 63 let, ponechal však u žen rozdíl při stanovení důchodového věku podle počtu vychovaných dětí, aniž takovouto úpravu zakotvil pro muže, v čemž NSS spatřuje jeho protiústavnost.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 3 Ads 17/2004-24 

Ústavní soud návrh odmítl.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2005: Pl. ÚS 72/04

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 3 Ads 17/2004-40

 

Daně: postavení ručitele ve vyměřovacím řízení

Návrh ze dne 2. 6. 2005 na zrušení  ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, týkající se povinnosti ručitele zaplatit daňový nedoplatek poplatníka daně.

NSS spatřuje protiústavnost ustanovení v tom, že ručitel má stejnou povinnost jako poplatník platit vyměřenou daň, ale podmínky pro uplatňování práva má nesrovnatelně omezenější. Zákon, aniž by pro to byly dány věcné důvody, přiznává rozdílná práva poplatníkovi a ručiteli. Platná právní úprava ve vztahu k ručiteli zcela opomíjí procesní úpravu jeho postavení v řízení vyměřovacím, neboť mu neumožňuje účast v tomto řízení, jehož zahájení mu není známo, nemůže např. nahlížet do spisu, a ani účinně využit opravných prostředků a ukládá mu povinnosti s minimální garancí práv v řízení.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 7 Afs 116/2004-174

Ústavní soud řízení zastavil.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2006: Pl. ÚS 30/05

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 7 Afs 116/2004-197

 

Odebrání cestovního dokladu v souvislosti s trestním řízením

Návrh ze dne 6. 10. 2005 na zrušení ustanovení § 23 písm. c)  zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

NSS se domnívá, že  ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť stanovilo vázanost rozhodujícího správního orgánu podaným návrhem, aniž mu výslovně svěřilo jakoukoliv možnost správního uvážení o důvodech, přiměřenosti a nezbytnosti učinit tak závažný zásah, kterým odnětí cestovních dokladů a tedy omezení svobody pohybu.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 2 As 52/2004-64 

Ústavní soud návrh odmítl.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2007: Pl. ÚS 48/05

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 2 As 52/2004-101

 

Správa daně a daň z přidané hodnoty

Návrh ze dne 14. 2. 2006 na zrušení ustanovení § 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, § 105 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a § 64 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.  

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 5 Afs 85/2004-40

Ústavní soud rozhodl následovně:

I. Návrh na zrušení ustanovení § 64 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.

II. Návrh na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 37a odst. 1 věty první zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to textu: „Pokud vznikne v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu, a to i v případě prohlášení konkursu. V tomto případě se postupuje podle zvláštního předpisu.“, se zamítá.

Z čl. 11 Listiny nelze žádnou interpretací dovodit zvýšenou ochranu práv státu jako vlastníka (v daňových věcech reprezentovaného správcem daně), která by v konkrétní posuzované věci, tj. v případech vyhlášených konkursů, vedla k jeho zvýhodnění a de facto mu přiznávala privilegované postavení vůči ostatním věřitelům.

III. Návrh na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 105 odst. 1 věty třetí zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2008: Pl. ÚS 12/06

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 5 Afs 85/2004-72

 

Daně: postavení ručitele ve vyměřovacím řízení

Návrh ze dne 5. 10. 2006 na vyslovení protiústavnosti  ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. NSS považuje za protiústavní následující text ustanovení: „Daňový nedoplatek jsou povinni zaplatit také ručitelé, pokud jim zákon povinnost ručení ukládá a pokud jsou k plnění této platební povinnosti správcem daně vyzváni. Proti této výzvě se může ručitel odvolat. V odvolání může ručitel namítat pouze skutečnost, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo že již bylo zaplaceno.“

NSS spatřuje protiústavnost ustanovení v tom, že ručitel má stejnou povinnost jako poplatník platit vyměřenou daň, ale podmínky pro uplatňování práva má nesrovnatelně omezenější. Zákon, aniž by pro to byly dány věcné důvody, přiznává rozdílná práva poplatníkovi a ručiteli. Platná právní úprava ve vztahu k ručiteli zcela opomíjí procesní úpravu jeho postavení v řízení vyměřovacím, neboť mu neumožňuje účast v tomto řízení, jehož zahájení mu není známo, nemůže např. nahlížet do spisu, a ani účinně využit opravných prostředků a ukládá mu povinnosti s minimální garancí práv v řízení.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 2 Afs 108/2005-83

Ústavní soud rozhodl následovně:

I. Ustanovení § 57 odst. 5 věty třetí zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb., bylo v rozporu s čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Ve zbylé části se návrh zamítá.

Nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2008: Pl. ÚS 72/06

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 2 Afs 108/2005-120

 

Rovnost důchodců s trvalým pobytem na území ČR

Návrh ze dne 28. 12. 2006 na zrušení části ustanovení bodu 2 Čl. XXIX, části dvacáté deváté, zákona č. 237/2004 Sb., ve slovech „z českého důchodového pojištění“.

Podnětem k návrhu NSS byla soudní žaloba fyzické osoby pobírající starobní důchod ze Slovenska, které Česká správa sociálního zabezpečení odmítla přiznat jednorázový příspěvek důchodci ve  výši  1000  Kč na kompenzaci za zvýšené DPH, přestože tato osoba měla trvalý pobyt na území ČR. NSS ve svém návrhu poukázal na neodůvodněnou nerovnost mezi důchodci žijícími na území České republiky, neboť z hlediska důvodu pro poskytnutí jednorázového příspěvku důchodci státem by měly být adresáty této jednorázové státní dávky především všechny osoby žijící na území státu, který změny ve výši DPH zákonem přijal.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 3 Ads 22/2005-49

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2009: Pl. ÚS 4/07

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 3 Ads 22/2005-73

 

Zákon o Bezpečnostní a informační službě

Návrh ze dne 13. 4. 2007 na vyslovení protiústavnosti  ustanovení § 139 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní a informační službě, ve znění pozdějších předpisů. NSS navrhl vyslovení protiústavnosti následujícího textu v ustanovení zákona: „Soud nepřezkoumává rozhodnutí služebního orgánu s výjimkou rozhodnutí o a) propuštění ze služebního poměru podle § 40 odst. 1 písm. c) nebo d), b) náhradě škody, přesahuje-li požadovaná částka 5000 Kč.“

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 5 As 65/2006-44

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 139 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 362/2003 Sb., pokud vylučovalo přezkumnou pravomoc soudu ve věcech nároků uplatňovaných podle § 124 zákona č. 154/1994 Sb., bylo v rozporu s článkem 1, článkem 36 odst. 1 a 2, článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2009: Pl. ÚS 10/07

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 5 As 65/2006-73

 

Odebrání cestovního dokladu v souvislosti s trestním řízením

Návrh ze dne 15. 6. 2007 na vyslovení protiústavnosti  ustanovení § 23 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č.  320/2002 Sb.. NSS navrhl vyslovení protiústavnosti následujícího textu v ustanovení zákona: „Vydání cestovního dokladu se odepře nebo vydaný cestovní doklad se odejme na žádost  orgánu činného v trestním řízení občanovi, proti kterému je vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin.“

NSS se domnívá, že  ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť stanovilo vázanost rozhodujícího správního orgánu podaným návrhem, aniž mu výslovně svěřilo jakoukoliv možnost správního uvážení o důvodech, přiměřenosti a nezbytnosti učinit tak závažný zásah, kterým odnětí cestovních dokladů a tedy omezení svobody pohybu.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 2 As 52/2004-73

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 23 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., bylo v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008: Pl. ÚS 12/07

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 2 As 52/2004-101

 

Právo na soudní přezkum rozhodnutí o vyhoštění cizince

Návrh ze dne 8. 11. 2007 na zrušení ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 161/2006 Sb.

NSS se zabýval otázkou práva na soudní přezkum správního rozhodnutí o vyhoštění cizince. NSS navrhl, mimo jiné s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zrušení výše uvedeného ustanovení zákona, neboť každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné moci, má právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak. Z takové pravomoci soudu nesmí být ovšem vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 8 As 42/2006-52

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb., se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008: Pl. ÚS 26/07

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 8 As 42/2006-74

 

Vyhoštění cizinců z území ČR

Návrh ze dne 21. 12. 2007 na vyslovení protiústavnosti  ustanovení § 124 odst. 1 č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

NSS považuje za protiústavní následující text ustanovení: „Policie je oprávněna zajistit cizince, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění, je-li nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména je-li zjištěno, že cizinec se v minulosti dopustil jednání uvedeného v § 119 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) bodu 6 anebo 7, je evidován v evidenci nežádoucích osob (§ 154).“

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 2 As 22/2006-90

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009: Pl. ÚS 10/08

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 2 As 22/2006-135

 

Daň z převodu nemovitostí

Návrh ze dne 9. 10. 2008 na vyslovení protiústavnosti  ustanovení §  8, § 9, § 10  a § 15 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 420/2003 Sb.

NSS ve svém návrh uvedl, že samotnou daň z převodu nemovitostí v její podstatě považuje za protiústavní. Ve skutečnosti totiž tato daň není ničím jiným než zdaněním změny v osobě vlastníka, nejedná se tedy o zdanění přírůstku hodnoty.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 2 Afs 178/2006-46 

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009: Pl. ÚS 29/08

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 2 Afs 178/2006-87

 

Zákon o spotřební dani: propadnutí dopravního prostředku se zbožím

Návrh ze dne 22. 10. 2008 na zrušení části § 42 odst. 11 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.

NSS navrhuje zrušit ustanovení, které umožňuje celním úřadům uložit propadnutí dopravního prostředku, kterým je transportováno zboží přepravované v rozporu se zákonem o spotřební dani, i v případě, kdy prostředek nepatří kontrolované osobě a majitel prostředku je celním úřadům znám. Dle názoru NSS nelze akceptovat stav, kdy propadnutí dopravního prostředku podle zákona o spotřebních daních není omezeno podobnými podmínkami jako v trestním a přestupkovém právu. Tato právní úprava by tak podle NSS mohla vést až ke zcela absurdním situacím, kdy by nemohlo být vysloveno propadnutí dopravního prostředku, který pachatel použil při spáchání trestného činu, avšak nebyl v jeho vlastnictví, naopak je možno vyslovit propadnutí vozidla, které jeho majitel v rámci své obchodní činnosti pronajal a nájemce je využil pro transport zboží v rozporu se zákonem o spotřebních daních.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 9 Afs 183/2007-51

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2012: Pl. ÚS 31/08

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 9 Afs 183/2007-105

 

Soudní přezkum kázeňských trestů ve výkonu trestu 

Návrh ze dne 6. 11. 2008 na zrušení ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

NSS navrhuje zrušit následující větu: „Nestanoví-li tento zákon jinak, nepodléhají rozhodnutí vydaná v kázeňském řízení přezkoumání soudu.“ NSS s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva argumentuje potřebou diferenciace mezi jednotlivými druhy kázeňských trestů  a domnívá se, že soudní přezkum uložených kázeňských trestů by neměl vliv na operativnost jejich výkonu, neboť zákon o výkonu trestu nepřiznává stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odkladný účinek.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 9 As 2/2008-73

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění: "Nestanoví-li tento zákon jinak, nepodléhají rozhodnutí vydaná v kázeňském řízení přezkoumání soudu.", se zrušuje dnem 30. června 2011.

Nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010: Pl. ÚS 32/08

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 9 As 2/2008-125

 

Pravomoci Rady pro televizní a rozhlasové vysílání

Návrh ze dne 23. 4. 2009 na zrušení některých ustanovení čl. IV zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání.

NSS má za to, že zákonodárce přijetím výše uvedeného zákona porušil zásadu rozdělení mocí ve státě a svými vlastními akty vstoupil do sféry vyhrazené moci soudní. Zákon byl totiž přijat rok a půl poté, co byla rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o udělení licencí napadena správními žalobami, a půl roku poté, co Městský soud v Praze napadená rozhodnutí zrušil a věci vrátil radě k dalšímu řízení. Než však rada povinnost uloženou soudem splnila, uložil jí zákonodárce v čl. IV nově přijatého zákona novou povinnost, aby zastavila licenční řízení k provozování zemského digitálního televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů zahájená a pravomocně nedokončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 1 As 101/2008-84

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2012: Pl. ÚS 8/09

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 1 As 101/2008-136

 

Právo na soudní přezkum rozhodnutí o azylu

Návrh ze dne 25. 6. 2009 na zrušení ustanovení § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.

NSS se zabýval otázkou práva na soudní ochranu v případě rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu. NSS navrhl zrušení výše uvedených ustanovení zákona, neboť každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné moci, má právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 1 Azs 72/2008-41

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.

Nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2009: Pl. ÚS 17/09

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 1 Azs 72/2008-68

 

Podjatost vedoucích ústředních správních úřadů

Návrh ze dne 8. 10. 2009 na zrušení § 14 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který stanoví, že ustanovení o vyloučení z projednávání a rozhodování věci pro podjatost se nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky.

NSS se domnívá, že toto ustanovení zákona je v rozporu s ústavními principy nestrannosti při rozhodování, proporcionality a přístupu k soudu, a proto navrhuje jeho zrušení.  

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 1 Afs 7/2009-680

Ústavní soud návrh odmítl.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013: Pl. ÚS 30/09

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 1 Afs 7/2009 - 753

 

Kárná řízení se soudci a státními zástupci

Návrh ze dne 27. 10. 2009 na zrušení zákona č. 7/2002 Sb., ve znění zákona č. 314/2008 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.  

Kárný senát NSS spatřoval možný rozpor stávající právní úpravy s ústavním pořádkem v tom, že kárné řízení bylo podle této úpravy vedeno pouze v jednom stupni bez možnosti odvolání a přezkumu.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 11 Kss 4/2009-92

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2010: Pl. ÚS 33/09

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 11 Kss 4/2009-215

 

Kárná řízení s exekutory

Návrh ze dne 2. 12. 2009 na zrušení přechodných ustanovení k části první, čl. II., bod 3., 4., 5., 6., 7.  zákona č. 183/2009 Sb. (novela exekučního řádu).

Návrh se týká kárných žalob, které NSS převzal od Exekutorské komory. Aplikace přechodných ustanovení v již zahájených řízeních, tak podle NSS ve svém důsledku znamená vedení kárného řízení zcela od počátku, bez možnosti přihlédnutí k úkonům, které byly v řízení před Exekutorskou komorou v souladu s platnou právní úpravou učiněny včetně pravomocných rozhodnutí. Ve věci nově rozhoduje zcela jiný orgán, v řízení postupuje dle jiného právního předpisu. S výjimkou úkonů zahájení řízení a případných písemných vyjádření ke kárné žalobě tak kárný senát rozhodující dle zákona č. 7/2002 Sb. by byl povinen v souladu se zásadou nezměnitelnosti senátu provést řízení včetně dokazování znovu. Takový postup, pokud jeho důvody nejsou ve vztahu ke kárnému řízení soudních exekutorů nikterak transparentně deklarovány, je dle názoru NSS nejen v rozporu se zásadou ekonomie a efektivity řízení, ale zejména v rozporu s právem na legitimní očekávání účastníků řízení ohledně dodržení zákazu retroaktivity; a tedy i s právem na spravedlivý proces.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 11 Kseo 6/2009-91

Ústavní soud návrh odmítl.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2010: Pl. ÚS 39/09

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 11 Kseo 6/2009 - 152

 

Přechodná ustanovení exekučního řádu

Návrh ze dne 18. 12. 2009 na zrušení přechodných ustanovení k zákonu č. 183/ 2009 Sb., kterým byl mimo jiné změněn zákon č. 120/2011 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).

NSS považoval postup, podle kterého má prošetřovat již rozpracované kárné návrhy od samého počátku, v rozporu s efektivitou řízení i právem na spravedlivý proces. Upozorňoval také na možné zneužití zkrácené legislativní procedury v Poslanecké sněmovně, protože příslušný zákon přijala hned v prvním čtení a na údajnou nepřípustnou zpětnou platnost tohoto zákona.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 11 Kse 3/2009-101

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011: Pl. ÚS 38/09

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 11 Kse 3/2009-210

 

Právo na soudní přezkum opatření obecné povahy

Návrh ze dne 17. 6. 2010 na zrušení dílu 7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části).

NSS se domnívá, že výše uvedené ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s principem právní jistoty, případně také ve spojení s právem na vlastnictví, s právem na podnikání a s rovností účastníků řízení před soudem. NSS ve svém návrhu k ÚS označuje úpravu části zákona za kusou a nedokonalou. Dosavadní stav umožňoval bránit se pouze proti správním aktům či nečinnostem, které byly vydány na základě aktu majícího charakter opatření obecné povahy, avšak v řízení nebylo možné zpochybnit samotné opatření obecné povahy, což bylo v řadě případů zcela určující pro výsledek sporu. NSS v návrhu uvádí, že soudní přezkum opatření obecné povahy považuje za mimořádně významný nástroj, který umožňuje adresátům takového opatření včasnou a efektivní ochranu proti jeho důsledkům.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 1 Ao 1/2010-150

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012: Pl. ÚS 34/10

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 1 Ao 1/2010-247

 

Sedmidenní lhůta k podání žaloby v azylových věcech

Návrh ze dne 19. 8. 2010 na zrušení ustanovení § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, týkající se sedmidenní lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva vnitra o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany (azylu).

NSS se domnívá, že sedmidenní lhůta je příliš krátká a neposkytuje neúspěšným žadatelům dostatečnou soudní ochranu.

 

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 7 Azs 3/2010-51

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 31. 12. 2011, bylo v rozporu s ústavním pořádkem.

Nález Ústavního soudu ze 17. 9. 2013: Pl. ÚS 41/10

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 7 Azs 3/2010-93

Pozn.: Zákonem č. 303/2011 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2012 ustanovení § 32 odst. 2 zákona o azylu zrušeno (srov. čl. V bod 1 zákona č. 303/2011 Sb.). Ústavní soud proto rozhodl tak, že ustanovení § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 31. 12. 2011, bylo v rozporu s ústavním pořádkem.

 

Regulace cen a úhrad léčivých přípravků a potravinových doplňků 

Návrh ze dne 25. 8. 2010 na zrušení části šesté zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících předpisů.

Napadená část zákona upravuje regulaci cen a úhrad léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely, resp. specifické správní řízení před Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Soud měl za to, že celá konstrukce, na níž je rozhodování Ústavu o výši a podmínkách úhrady ze zdravotního pojištění postaveno, odporuje zásadám právního státu a právní jistoty zakotveným v čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 3 Ads 48/2010-216

Ústavní soud návrh odmítl.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2011: Pl. ÚS 42/10

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 3 Ads 48/2010-237

 

Procesní způsobilost osob omezených na způsobilosti k právním úkonům

Návrh ze dne 21. 9. 2010 na zrušení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního.

Dle názoru NSS osobě částečně omezené ve způsobilosti k pracovněprávním úkonům nelze bez dalšího odejmout procesní způsobilost, aniž by byly brány v úvahu její faktické schopnosti. Ustanovení § 33 odst. 3 s. ř. s. věty první však takový postup předpokládá tím, že vylučuje z procesní způsobilosti osoby nemající plnou způsobilost k právním úkonům. Soud však musí v řízení dbát na vyváženost zájmů a zajistit řádný proces i v případě obtížné komunikace s účastníkem řízení, aniž by krátil jeho práva. Daná úprava je navíc ve vnitrostátním soudnictví ojedinělá a nemůže být zdůvodněna žádným specifikem správního soudnictví. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že ustanovení § 33 odst. 3 věta první s. ř. s. je v rozporu se závazky vyplývajícími z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), z čl. 12 a čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (č. 10/2010 Sb.m.s.) a s čl. 5, čl. 10 odst. 1, 2, a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 4 Ads 93/2009-257

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se zrušuje ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Nález Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2011: Pl. ÚS 43/10

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 4 Ads 93/2009-322

 

Sociální pojištění: právo na soudní přezkum rozhodnutí o prominutí penále

Návrh ze dne 21. 10. 2010 na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

NSS zaujal názor, že ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, pokud stanoví, že ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o prominutí penále, čímž je zkráceno právo povinného na soudní ochranu.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 4 Ads 6/2010-40

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2011: Pl. ÚS 46/10

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 4 Ads 6/2010-65

 

Pravomoc ombudsmana zahájit kárné řízení s předsedy a místopředsedy soudů

Návrh ze dne 29. 12. 2010 na zrušení § 8 odst. 3 písm. c) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, a § 1 odst. 7 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv.

Podle napadených ustanovení může ombudsman iniciovat kárné řízení proti předsedovi nebo místopředsedovi soudu v souvislosti s působností ombudsmana ve vztahu k oblasti tzv. státní správy soudů. Nejvyšší správní soud projednával návrh na zahájení kárného řízení podaný veřejným ochráncem práv Otakarem Motejlem proti místopředsedovi Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že svěření pravomoci zahajovat kárné řízení veřejnému ochránci práv je protiústavní.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 13 Kss 1/2010-82

Ústavní soud návrh odmítl.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2011: Pl. ÚS 60/10

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 13 Kss 1/2010 - 145

 

Vyloučení rozhodnutí o neudělení víza ze soudního přezkumu

Návrh ze dne 20. 4. 2011 na zrušení § 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., resp. na vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění do 31. 12. 2010. 

NSS se domníval, že předmětné ustanovení je v rozporu s čl. 36 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 1 As 85/2010-87

Ústavní soud návrh odmítl.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012: Pl. ÚS 23/11

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 1 As 85/2010-153

 

Soudní přezkum rozhodnutí týkajících se zdravotního stavu osob

Návrh ze dne 11. 5. 2012 na zrušení části ustanovení § 70 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve slovech „zdravotního stavu osob nebo“.

Podle názoru NSS rozhodování o uznání osoby za osobu zdravotně znevýhodněnou podle ustanovení § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu. Toto rozhodování totiž zasahuje do práva podle ustanovení čl. 29 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto je soudní přezkum rozhodnutí garantován podle ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny (byť by i formálně byla splněna podmínka pro výluku podle napadeného ustanovení).

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 6 Ads 109/2009-72

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2013: Pl. ÚS 15/12

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 6 Ads 109/2009-123

 

Licenční řízení k provozování zemského digitálního televizního vysílání

Návrh ze dne 21. 8. 2012 na zrušení ustanovení čl. IV bodu 3 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání.

NSS dospěl k závěru, že čl. IV bod 3 zákona č. 304/2007 Sb. je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a čl. 90 Ústavy České republiky.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 1 As 45/2009-519

Ústavní soud návrh odmítl.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2012: Pl. ÚS 22/2012

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu:  1 As 45/2009-535

 

Vyloučení rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby ze soudního přezkumu

Návrh ze dne 12. 5. 2014 na zrušení ustanovení § 158 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších přepisů.

NSS dospěl k závěru, že je namístě zrušit ustanovení § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění pro rozpor s nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 15/12.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 4 Ads 116/2013-29.

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 158 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014: Pl. ÚS 9/2014.

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 4 Ads 116/2013-73

 

Soudní přezkum opatření o nevyplacení části dotace

Návrh ze dne 30. 5. 2014 na zrušení ustanovení § 14e odst. 4 v části „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“ zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 

NSS se domnívá, že uvedené ustanovení o rozpočtových pravidlech je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a že opatření o nevyplacení části dotace by soudnímu přezkumu mělo podléhat.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 2 As 12/2014-45

Ústavní soud rozhodl následovně:

Ustanovení § 14e odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015, ve slovech „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“ bylo v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015: Pl. ÚS 12/2014

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: čj. 2 As 12/2014-82

Pozn.: Zákonem č. 25/2015 Sb. bylo s účinností od 20. 2. 2015 dosavadní znění ustanovení § 14e zákona o rozpočtových pravidlech nahrazeno zněním novým, pro které je určující, že původním návrhem napadenou část tehdejšího odstavce 4 již neobsahuje. Ústavní soud proto rozhodl tak, že ustanovení § 14e odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015, ve slovech „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“ bylo v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

 

Uzavírací klauzule pro postup do skrutinia

Návrh ze dne 24. 6. 2014 na zrušení ustanovení § 47 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje 5% uzavírací klauzuli pro postup do skrutinia, a na zrušení ustanovení § 48 odst. 1 ve slovech „ , které postoupily do skrutinia,“ téhož zákona, neboť tato část ustanovení s § 47 citovaného zákona bezprostředně aplikačně souvisí. 

NSS se domnívá, že napadená ustanovení omezují volnou, resp. svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti (článek 5 Ústavy, resp. článek 22 Listiny základních práv a svobod), rovnost hlasovacího práva všech voličů (čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) i právo na přístup občanů k voleným funkcím za rovných podmínek (čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: Vol 16/2014-78

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2015: Pl. ÚS 14/2014

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: Vol 16/2014-122

 

Běh a délka lhůty pro vyměření daně

Návrh ze dne 3. 9. 2014 na zrušení přechodného ustanovení § 264 odst. 4 věty první a druhé zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž se běh a délka lhůty pro vyměření daně, která započala podle dosavadních právních předpisů a neskončila do dne nabytí účinnosti daňového řádu, ode dne nabytí účinnosti daňového řádu posuzuje podle ustanovení daňového řádu, která upravují lhůtu pro stanovení daně, a účinky právních skutečností, které mají vliv na běh této lhůty a které nastaly přede dnem nabytí účinnosti daňového řádu, se posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Z toho vyplývá, že se lhůta pro vyměření daně započatá ještě za účinnosti zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve vztahu k úkonům učiněným od 1. 1. 2011 posuzuje podle nových pravidel daňového řádu (nepravá retroaktivita). NSS je toho názoru, že citovaná ustanovení jsou v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy a uvedená lhůta by se měla nadále řídit pravidly obsaženými v zákoně o správě daní a poplatků.

Číslo jednací návrhu Nejvyššího správního soudu: 4 Afs 105/2014-47

Ústavní soud návrh zamítl.

Nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015: Pl. ÚS 18/2014

Následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: 4 Afs 105/2014-101

Poslední aktualizace: 12.10.2017

Aktuality

Pravomoc NSS v přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny

Pravomocí Nejvyššího správního soudu v přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny PČR je posuzování návrhu na neplatnost voleb, hlasování či volby kandidáta (vícero kandidátů) podle § 87 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 4/2017
Datum jednání:  31.10.2017
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 6/2017
Datum jednání:  31.10.2017
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  16 Kss 2/2017
Datum jednání:  01.11.2017


Sbírka rozhodnutí NSS