Nejvyšší správní soud
    
 

Předběžné otázky podané ostatními soudy

1. Věc C-437/05 Vorel proti Nemocnici Český Krumlov, Okresní soud v Českém Krumlově

Pracovní pohotovost, kterou lékař vykonává v režimu fyzické přítomnosti na pracovišti, ale během které nevykonává žádnou skutečnou činnost, je nutno chápat jako pracovní dobu ve smyslu ochrany jejich zdraví a bezpečnosti. Pro potřeb odměňování je však možné zohlednit dobu reálně provedené práce v rámci pohotovosti.

Usnesení Soudního dvora ze dne 11. 1. 2007, Vorel (C-437/05, Sbírka 2007, s. I-00331). Text usnesení je dostupný zde.


2. Věc C-64/06 Český Telecom, a.s. proti Czech On Line, a.s., Obvodní soud pro Prahu 3

Na základě přechodných ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) byl Český telekomunikační úřad oprávněn přezkoumat povinnost telekomunikačního podniku s významnou tržní silou ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/33/ES ze dne 30. června 1997 o propojení v odvětví telekomunikací s cílem zajistit univerzální službu a interoperabilitu uplatněním zásad otevřeného přístupu k síti (ONP), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/61/ES ze dne 24. září 1998, uzavřít smlouvu o propojení jeho sítě se sítí jiného operátora po 1. květnu 2004 v rámci ustanovení směrnice 97/33 v pozměněném znění.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 6. 2007, Český Telecom (C-64/06, s. I-04887). Text rozsudku je dostupný zde

 

3. Věc C-282/06 Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA) proti Miloslavu Lvovi

Věc byla vyškrtnuta.


4. Věc C-161/06 Skoma Lux proti Celnímu ředitelství Olomouc (1), Krajský soud v Ostravě

Článek 58 Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, brání tomu, aby povinnosti obsažené v právní úpravě Společenství, která nebyla vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie v jazyce nového členského státu, ačkoliv je tento jazyk jedním z úředních jazyků Evropské unie, mohly být uloženy jednotlivcům v tomto státě, i když se tyto osoby mohly seznámit s touto právní úpravou jinými způsoby.

Soudní dvůr rozhodnutím o tom, že nařízení Společenství, které nebylo vyhlášeno v jazyce členského státu, nelze uplatňovat vůči jednotlivcům v tomto státě, provádí výklad práva Společenství ve smyslu článku 234 ES.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 12. 2007, Skoma-Lux s. r. o. (C-161/06, Sbírka 2007, s. I-10841). Text rozsudku dostupný zde.


5. Věc C-126/07 Reisebüro Bühler GmbH v. Dom.info e.K., Sebastian Dieterle, Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky

Věc byla vyškrtnuta.

 

6. Věc C-572/07 RLRE Tellmer Property s.r.o. proti Finančnímu ředitelství Ústí nad Labem, Krajský soud Ústí nad Labem

Rozsah osvobození nájmu nemovitého majetku od DPH - zahrnutí nákladů na úklid společných částí bytového domu. Nájem nemovitého majetku a službu spočívající v úklidu společných prostor této nemovitosti je třeba považovat - za takových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení - za samostatná a navzájem oddělitelná plnění, takže se toto ustanovení na uvedenou službu nevztahuje.


Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 6. 2009, RLRE Tellmer Property s. r. o. (C-572/07, Sbírka 2009). Text rozsudku dostupný zde.

  

7. Věc C-111/09 Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group proti Michalu Bilasovi, Okresní soud v Chebu

Článek 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že se soud, jemuž byl spor předložen, aniž byla dodržena pravidla obsažená v oddílu 3 kapitoly II tohoto nařízení, musí prohlásit za příslušný, pokud se žalovaný účastní řízení před tímto soudem a neuplatní námitku nepříslušnosti, jelikož taková účast na řízení představuje konkludentní ujednání o příslušnosti.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. 5. 2010, Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group proti Michalu Bilasovi (C-111/09). Text rozsudku dostupný zde.

 

8. Věc C-17/10 Toshiba Corporation a další proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Krajský soud v Brně

Text předběžné otázky dostupný zde.

Kolik orgánů pro hospodářskou soutěž se v Evropě může zabývat jednou a touž kartelovou dohodou a zúčastněným podnikům uložit sankce? To je v zásadě otázka, o jejíž vyjasnění je Soudní dvůr v tomto řízení o předběžné otázce žádán. Tato otázka nastoluje nejen základní problémy týkající se vymezení pravomocí mezi evropskými orgány pro hospodářskou soutěž, nýbrž i delikátní aspekty ochrany základních práv v Evropské unii zejména s ohledem na zákaz dvojího trestu (ne bis in idem). Pro fungování nového systému uplatňování kartelového práva, tak jak byl k 1. květnu 2004 zaveden nařízením (ES) č. 1/2003(2), mají tato témata význam, který nesmí být podceněn. Soudnímu dvoru kromě toho nabízejí možnost, aby dále rozvinul svoji více než čtyřicet let starou judikaturu vycházející z rozsudku Walt-Wilhelm.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. 2. 2012, Toshiba Corporation a další (C-17/10, dosud nezveřejněno ve Sbírce), vysvětlující tuto problematiku, je dostupný zde.

 

9. Věc C-327/10 Hypoteční banka, a. s., proti Udovi Mikovi Lindnerovi, Okresní soud v Chebu

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládáno v tom smyslu, že předpokladem použití pravidel stanovených tímto nařízením je, že situace, o kterou jde ve sporu, kterým se zabývá soud členského státu, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti tohoto soudu. O takovou situaci se jedná v takovém případě, jaký nastal ve věci v původním řízení, kdy soud členského státu rozhoduje o žalobě proti státnímu příslušníkovi jiného členského státu, jehož bydliště není tomuto soudu známo.

 Nařízení č. 44/2001 musí být vykládáno v tom smyslu, že

–        v takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, kdy spotřebitel, který je stranou smlouvy o dlouhodobém hypotečním úvěru s povinností informovat smluvního partnera o jakékoliv změně adresy, opustí své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 tohoto nařízení příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle článku 59 téhož nařízení schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie;

–        toto nařízení nebrání použití ustanovení vnitrostátního procesního práva členského státu, které ve snaze zabránit situaci odepření spravedlnosti umožňuje vést řízení proti osobě, která se neúčastní řízení a jejíž pobyt není znám, pokud se soud, který se sporem zabývá, ujistí předtím, než o něm rozhodne, že proběhla veškerá pátrání, která ukládají zásady řádné péče a dobré víry, aby byl zjištěn pobyt žalovaného.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 11. 2011, Hypoteční banka, a. s., proti Udovi Mikovi Lindnerovi (C-327/10). Text rozsudku dostupný zde.

 

10. Věc C-514/10 Wolf Naturprodukte GmbH proti SEWAR spol. s r. o., Nejvyšší soud

Článek 66 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán tak, že pro založení působnosti tohoto nařízení pro účely uznání a výkonu soudního rozhodnutí je nezbytné, aby v době vydání tohoto rozhodnutí bylo uvedené nařízení platné jak v členském státě původu, tak v dožádaném členském státě.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 7. 2012, Wolf Naturprodukte GmbH proti SEWAR spol. s r. o. (C-514/10). Text rozsudku dostupný zde.

 

11. Věc C-419/11 Česká spořitelna, a. s., proti Geraldu Feichterovi, Městský soud v Praze

Článek 15 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že fyzická osoba mající úzké profesionální nebo podnikatelské vazby na společnost, například ve formě jednatelství nebo většinového podílu na společnosti, nemůže být považována za spotřebitele ve smyslu tohoto ustanovení, pokud poskytuje směnečné rukojemství za vlastní směnku vystavenou k zajištění závazků této společnosti ze smlouvy o úvěru. Toto ustanovení se proto nepoužije pro určení soudu příslušného pro rozhodnutí o žalobě, kterou remitent vlastní směnky usazený v jednom členském státě uplatňuje nároky z této vlastní směnky, která má v den svého podpisu neúplnou podobu a později je doplněna remitentem, vůči směnečnému rukojmímu s bydlištěm v jiném členském státě.

Článek 5 bod 1 písm. a) nařízení č. 44/2001 se použije pro určení soudu příslušného pro rozhodnutí o žalobě, kterou remitent vlastní směnky usazený v jednom členském státě uplatňuje nároky z této vlastní směnky, která má v den svého podpisu neúplnou podobu a později je doplněna remitentem, vůči směnečnému rukojmímu s bydlištěm v jiném členském státě.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 3. 2013, Česká spořitelna, a. s., proti Geraldu Feichterovi (C-419/11). Text rozsudku dostupný zde.

 

12. Věc C-60/12 Baláž, Vrchní soud v Praze

Pojem „soud, který je příslušný též v trestních věcech“ uvedený v čl. 1 písm. a) bodě iii) rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, je autonomním pojmem unijního práva a musí být vykládán v tom smyslu, že pod něj spadá každý soud, před nímž probíhá řízení naplňující základní znaky trestního řízení. Unabhängiger Verwaltungssenat in den Ländern (Rakousko) tato kritéria splňuje, a proto je třeba na něj pohlížet tak, že pod uvedený pojem spadá.

Článek 1 písm. a) bod iii) rámcového rozhodnutí 2005/214, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, musí být vykládán v tom smyslu, že na určitou osobu je třeba pohlížet tak, že měla příležitost k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech, i v případě, kdy byla povinna respektovat skutečnost, že před podáním opravného prostředku k soudu musí proběhnout správní řízení. Takový soud musí být plně příslušný k přezkoumání věci po právní stránce i po stránce skutkové.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 11. 2013, Baláž (C-60/12). Text rozsudku dostupný zde.

 

13. Věc C-166/12 Časta proti České správě sociálního zabezpečení, Krajský soud v Praze

Krajský soud v Praze předložil usnesením ze dne 27. 3. 2012, č.j. 42 Ad 152/2011-71, Soudnímu dvoru EU následující předběžné otázky:

1. Jak je třeba rozumět pojmu „kapitálová hodnota nároků na důchod“ obsaženému v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Společenství, ve znění nařízení Rady č. 723/2004 (dále jen „Služební řád“)? Zahrnuje tento pojem výši důchodových nároků stanovenou jak formou pojistně-matematické protihodnoty, tak i formou paušální odkupní hodnoty ve smyslu čl. 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu, ve znění před účinností nařízení Rady č. 723/2004, nebo je třeba jej ztotožnit jen s jedním z těchto pojmů, a pokud nikoliv, čím se od těchto pojmů liší?

2. Brání čl. 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu, ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, ve znění Lisabonské smlouvy, použití metody výpočtu důchodových nároků upravené v § 105a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a v nařízení vlády č. 587/2006 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství? Je v této souvislosti relevantní okolnost, že tato metoda výpočtu vede v konkrétním případě ke stanovení výše důchodových nároků nabídnutých k převodu do důchodového systému EU ve výši nedosahující ani ½ objemu úředníkem uhrazených příspěvků do národního důchodového systému?

3. Je třeba rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C – 293/03 Gregorio My proti Office national des pensions (ONP) vykládat v tom smyslu, že pro účely výpočtu hodnoty důchodových nároků převáděných do důchodového systému EU pojistně-matematickou metodou závislou na délce pojištění musí být do osobního vyměřovacího základu započteno i období, v němž byl přede dnem podání žádosti o převod důchodových nároků již úředník EU účasten v důchodovém systému EU?

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 12. 2013, Časta (C-166/12, dosud nezveřejněno ve Sbírce). Text rozsudku dostupný zde.

 

14. Věc C-351/12 Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s. (OSA) v. Léčebné lázně Mariánské Lázně, a. s., Krajský soud v Plzni

Krajský soud v Plzni předložil Soudnímu dvoru EU následující předběžné otázky:

Je třeba vykládat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. 5. 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti2 tak, že je v rozporu s článkem 3 a článkem 5 (čl. 5 odst. 2 písm. e/, odst. 3 písm. b/, odst. 5) výjimka nepřipouštějící odměnu autorům za sdělování jejich díla televizním či rozhlasovým vysíláním prostřednictvím televizního či rozhlasového přijímače pacientům na pokojích lázeňského zařízení, které je podnikatelským subjektem?
Je obsah těchto ustanovení týkajících se uvedeného užití díla ve směrnici natolik bezpodmínečný a dostatečně přesný, aby se jich mohli před vnitrostátními soudy dovolávat ve sporu mezi jednotlivci kolektivní správci autorských práv, pokud stát směrnici neprovedl správně ve vnitrostátním právu?

Je třeba článek 56 a následující a článek 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (potažmo článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. 12. 2006 o službách na vnitřním trhu ) vykládat tak, že brání [OR 2] v aplikaci vnitrostátní právní úpravy, která vyhrazuje výkon kolektivní správy autorských práv na území státu pouze jednomu (monopolnímu) kolektivnímu správci autorských práv, a tím neumožňuje příjemci služby volný výběr kolektivního správce z jiného státu Evropské unie?

Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 2. 2014, OSA (C-351/12, dosud nezveřejněno ve Sbírce), je dostupný zde.

 

15. Věc C-49/13 MF 7, a. s., proti MAFRA a. s., Úřad průmyslového vlastnictví

Soudní dvůr Evropské unie zjevně nemá pravomoc k zodpovězení otázek položených rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví.

Usnesení Soudního dvora ze dne 14. 11. 2013, text usnesení dostupný zde.

  

16. Věc C-53/13 Strojírny Prostějov, Krajský soud v Ostravě

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 1. 2013, č.j. 22 Af 159/2011-41, předložil Soudnímu dvoru EU následující předběžnou otázku:

Brání ustanovení čl. 56 a čl. 57 Smlouvy o fungování Evropské unie aplikaci vnitrostátní právní úpravy, která pro případ, že podnik poskytující pracovníky jinému podniku (poskytovatel) má své sídlo na území jiného členského státu, stanoví využívajícímu podniku povinnost srážet těmto pracovníkům daň z příjmů a odvádět ji do státního rozpočtu, zatímco v případě, kdy poskytovatel má své sídlo na území České republiky, má tuto povinnost poskytovatel?

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 6. 2014, Strojírny Prostějov (C-53/13, dosud nezveřejněno ve Sbírce), je dostupný zde.

 

17. Věc C-561/13 Hoštická, a. s., a další proti Ministerstvu zemědělství, Obvodní soud pro Prahu 1

Článek 126 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, musí být vykládán tak, že pojem „kritéria přijatá příslušným členským státem v roce 2006 a 2007“ zahrnuje hospodářský rok, který měl tento členský stát do 30. dubna 2006 určit jako reprezentativní období pro účely poskytnutí oddělené platby na cukr podle čl. 143ba odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 10. 2014, Hoštická, a. s., a další proti Ministerstvu zemědělství (C-561/13). Text rozsudku dostupný zde.

 

18. Věc C-656/13 L. proti M., Nejvyšší soud

Článek 12 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely řízení o rodičovské zodpovědnosti umožňuje založit příslušnost soudu členského státu, v němž dítě nemá obvyklé bydliště, i v případě, že u zvoleného soudu neprobíhá žádné jiné řízení.

Článek 12 odst. 3 písm. b) nařízení č. 2201/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že nelze mít za to, že příslušnost soudu, u něhož jeden z účastníků zahájil řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti, „všechny strany řízení […] výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud žalovaný v tomto prvním řízení zahájí později u téhož soudu druhé řízení a při prvním úkonu, který mu náleží v rámci prvního řízení, namítá nepříslušnost tohoto soudu.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. 11. 2014, L. proti M. (C-656/13). Text rozsudku dostupný zde.

 

19. Věc C-377/14 Radlinger a Radlingerová proti FINWAY, a. s., Krajský soud v Praze

Článek 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která v insolvenčním řízení neumožňuje soudu, u něhož je toto řízení vedeno, zkoumat z moci úřední případnou zneužívající povahu smluvních ujednání, z nichž vznikly pohledávky přihlášené v uvedeném řízení, ačkoli má tento soud za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, a která uvedenému soudu umožňuje zkoumat pouze nezajištěné

Článek 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, který se zabývá sporem ohledně pohledávek z úvěrové smlouvy ve smyslu této směrnice, ukládá povinnost zkoumat z moci úřední, zda byla dodržena informační povinnost stanovená v tomto ustanovení, a vyvodit důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají z jejího porušení, za podmínky, že sankce splňují požadavky stanovené v článku 23 uvedené směrnice.

Článek 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48, jakož i bod I přílohy I této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny.

Ustanovení směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a vyloučit všechny klauzule uznané za zneužívající, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, Radlinger a Radlingerová proti FINWAY, a. s. (C-377/14). Text rozsudku dostupný zde.

 

20. Věc C-404/14 Marie Matoušková, Nejvyšší soud

Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládáno v tom smyslu, že schválení dědické dohody uzavřené opatrovníkem nezletilých dětí za tyto děti představuje opatření týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, které proto spadá do rozsahu působnosti posledně uvedeného nařízení, a nikoli opatření týkající se dědictví ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. f) uvedeného nařízení, které je z rozsahu působnosti tohoto nařízení vyloučeno.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 2015, Matoušková (C-404/14). Text rozsudku dostupný zde.

 

21. Věc C-315/15 Pešková a Peška proti Travel Service, a. s., Obvodní soud pro Prahu 6

Obvodní soud pro Prahu 6 položil Soudnímu dvoru dne 26. 6. 2015 následující předběžné otázky:

Je střet letounu s ptákem událostí ve smyslu bodu 22 rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22. prosince 2008, C-549/07 (dále jen „Rozsudek Wallentin- Hermann“), nebo je mimořádnou okolností ve smyslu čtrnáctého bodu odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/20041 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/912 (dále jen „Nařízení“), popř. jej nelze podřadit ani pod jeden z uvedených pojmů?

Je-li střet letounu s ptákem mimořádnou okolností ve smyslu čtrnáctého bodu odůvodnění Nařízení, lze ze strany leteckého dopravce považovat za přiměřená opatření směřující k zabránění takového střetu preventivně-kontrolní mechanismy zaváděné zejména v okolí letišť (jako např. plašení ptáků hlukem, spolupráce s ornitology, eliminace míst typických pro shromažďování či nalétání ptáků, světelné plašení apod.)? Co je vdaném případě událostí ve smyslu bodu 22 Rozsudku Wallentin-Hermann?

Je-li střet letounu s ptákem událostí ve smyslu bodu 22 Rozsudku Wallentin- Hermann, lze jej zároveň považovat za událost ve smyslu čtrnáctého bodu odůvodnění Nařízení a lze v takovém případě za mimořádnou okolnost ve smyslu čtrnáctého bodu odůvodnění Nařízení považovat souhrn technických a administrativních opatření, která je nutno po střetu letounu s ptákem, v důsledku kterého však nedošlo k poškození letounu, ze strany leteckého dopravce provést? Je-li souhrn technických a administrativních opatření prováděných po střetu letounu s ptákem, v důsledku kterého však nedošlo k poškození letounu, ve smyslu čtrnáctého bodu odůvodnění Nařízení mimořádnou okolností, lze po leteckém dopravci požadovat, aby již při plánování letů přihlédl k riziku, že bude nutné přistoupit k těmto technickým a administrativním opatřením po střetu letounu s ptákem a tuto skutečnost již zohlednil do letového řádu v rámci přiměřených opatření? Jak je třeba posoudit povinnost leteckého dopravce k náhradě škody ve smyslu čl. 7 Nařízení v případě, kdy je zpoždění způsobeno nejen administrativními a technickými opatřeními přijatými po střetu letounu s ptákem, v důsledku kterého nedošlo k poškození letounu, ale významnou měrou i opravou technické závady nesouvisející s uvedeným střetem letounu s ptákem?

Soudní dvůr zatím nerozhodl.

 

22. Věc C-427/15 NEW WAVE CZ, a.s. proti ALLTOYS, spol. s r. o., Nejvyšší soud

Článek 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na takovou situaci, o jakou jde v původním řízení, kdy se po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví, žalobce domáhá v samostatném řízení informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je toto právo porušováno.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 1. 2017, NEW WAVE CZ, a.s. proti ALLTOYS, spol. s r. o. (C-427/15). Text rozsudku dostupný zde.

 

23. Věc C-447/15 Ivo Muladi proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, Krajský soud v Ostravě

Článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava ve věci v původním řízení, která pro výkon předmětného řidičského povolání požaduje, aby se osoby, na které se podle tohoto článku vztahuje osvobození od povinnosti získat výchozí kvalifikaci řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu, nejprve podrobily pravidelnému školení v rozsahu 35 hodin.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 7. 2016, Ivo Muladi proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje (C-447/15). Text rozsudku dostupný zde.

 

24. Věc C-494/15 Tommy Hilfiger Licensing LLC a další proti DELTA CENTER a.s., Nejvyšší soud

Článek 11 věta třetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „prostředník, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví“ ve smyslu tohoto ustanovení, zahrnuje osobu, která má pronajatu tržnici a jednotlivá prodejní místa v této tržnici podnajímá trhovcům, z nichž někteří svou plochu využívají k prodeji padělků výrobků chráněných ochrannými známkami.

Článek 11 věta třetí směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že podmínky pro vydání soudního zákazu ve smyslu tohoto ustanovení vůči prostředníkovi, který poskytuje službu spočívající v pronajímání prodejních míst na tržnici, jsou totožné s podmínkami, které Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne 12. července 2011, L’Oréal a další (C-324/09, EU:C:2011:474), a které platí v souvislosti se soudními zákazy, jež mohou být vydány vůči prostředníkům na on-line tržišti.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 7. 2016, Tommy Hilfiger Licensing LLC a další proti DELTA CENTER a. s. Text rozsudku dostupný zde.

 

25. Věc C-497/16 Juraj Sokáč, Nejvyšší soud

Léčivé přípravky“ ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES, obsahující „uvedené látky“ ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, jako jsou efedrin a pseudoefedrin, jsou vyloučeny z působnosti posledně uvedeného nařízení i po vstupu v platnost nařízení č. 1258/2013 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1259/2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi.

Usnesení Soudního dvora ze dne 2. 3. 2017, text usnesení dostupný zde.

 

26. Věc C-560/16 Michael Dedouch a další proti Jihočeské plynárenské, a. s., a E.ON Czech Holding AG, Nejvyšší soud

Nejvyšší soud položil Soudnímu dvoru dne 4. 11. 2016 následující předběžné otázky:

Je třeba článek 22 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001  o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („nařízení Brusel I“) vykládat tak, že se vztahuje i na řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, které je povinen poskytnout hlavní akcionář jako protihodnotu za účastnické cenné papíry, jež na něj přešly v důsledku rozhodnutí valné hromady akciové společnosti o nuceném přechodu ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře (tzv. „squeeze out“), dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů, určuje-li výši přiměřeného protiplnění usnesení valné hromady akciové společnosti a je-li soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, pro hlavního akcionáře a pro společnost závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů?

Je-li odpověď na předchozí otázku záporná, je třeba článek 5 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I vykládat tak, že dopadá i na řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění popsané v předchozí otázce?

Je-li odpověď na obě předchozí otázky záporná, je třeba článek 5 odst. 3 nařízení Brusel I vykládat tak, že dopadá i na řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění popsané v první otázce?

Soudní dvůr zatím nerozhodl.

 

27. Věc C-653/16 Jitka Svobodová proti Okresnímu soudu v Náchodě, Nejvyšší soud

Nejvyšší soud položil Soudnímu dvoru dne 19. 12. 2016 následující předběžné otázky:

Představuje česká právní úprava, podle níž nenáleží soudcům odměna za pracovní pohotovost, ačkoliv ostatní zaměstnanci (ve veřejném i soukromém sektoru) mají na tuto odměnu na základě zákoníku práce nebo jiných právních předpisů právo, nerovné zacházení v oblasti odměňování, které je zakázáno směrnicí Rady 2000/78/ES1 ?

Představuje česká právní úprava, podle níž náleží všem soudcům (podle počtu let započtené doby) stejný plat, ačkoliv každý z nich vykonává jiný počet hodin pracovní pohotovosti, nerovné zacházení v oblasti odměňování, které je zakázáno směrnicí Rady  2000/78/ES?

Soudní dvůr zatím nerozhodl.

 

28. Věc C-21/17 Catlin Europe, Nejvyšší soud

Zatím poslední předběžnou otázku položil Nejvyšší soud Soudnímu dvoru dne 18. 1. 2017:

Je třeba čl. 20 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu vykládat tak, že absence poučení adresáta o možnosti odmítnout přijetí doručované písemnosti dle čl. 8 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (dále jen „nařízení o doručování písemností“) zakládá právo žalovaného (adresáta) žádat přezkum evropského platebního rozkazu podle čl. 20 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen „nařízení o evropském platebním rozkazu“)?

Poslední aktualizace: 16.6.2017

Aktuality

Pravomoc NSS v přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny

Pravomocí Nejvyššího správního soudu v přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny PČR je posuzování návrhu na neplatnost voleb, hlasování či volby kandidáta (vícero kandidátů) podle § 87 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 4/2017
Datum jednání:  31.10.2017
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 6/2017
Datum jednání:  31.10.2017
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  16 Kss 2/2017
Datum jednání:  01.11.2017


Sbírka rozhodnutí NSS