Nejvyšší správní soud
    
 

Podmínky zásahů proti škůdcům v chráněných oblastech stanovilo ministerstvo v souladu se zákonem

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Města Kašperské Hory, Města Hartmanice a Městských lesů Volary a potvrdil tak rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla žaloba stěžovatelů rovněž zamítnuta. Žalobci napadali rozhodnutí Ministerstva životního prostředí z roku 2007, jímž byly nově stanoveny podmínky těžby v lesích zařazených do II. zón ochrany přírody Národního parku Šumava v souvislosti se zásahy proti hmyzím škůdcům (kůrovcům a klikorohu borovému) a se zásahy v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod. Ministerstvo v napadeném rozhodnutí mimo jiné neudělilo souhlas k provádění nahodilých těžeb jako těžeb přednostních v těchto lesích.

Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že podle zákona o ochraně přírody a krajiny nelze lesy v národním parku (v národních přírodních rezervacích) zařazovat do kategorie lesů hospodářských, resp. že ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod (tj. také nahodilé těžbě) lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody, tj. ministerstva.

Z uvedených ustanovení lze podle názoru Nejvyššího správního soudu dovodit trojí: Zaprvé je to zřetelná preference zájmu na ochraně předmětných lesů (v národních přírodních rezervacích) z hlediska přírody a krajiny před zájmem na ochraně hospodářských práv jejich vlastníků či správců. Zadruhé je to pravidlo, podle kterého zásadně platí, že ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod nelze v těchto lesích aplikovat, a pokud ano, pak pouze se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody. Zatřetí je to zákonem založená pravomoc orgánu ochrany přírody souhlas udělit či neudělit, resp. udělit souhlas podmíněně.

Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že neudělení souhlasu se zásahy proti škůdcům, či jeho udělení podmíněné, bylo v pravomoci ministerstva, ministerstvo své rozhodnutí náležitě, fundovaně a podrobně odůvodnilo, a Nejvyšší správní soud proto přisvědčil Městskému soudu v Praze, že výhrady žalobců proti rozhodnutí ministerstva nejsou oprávněné.

 

Informace k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, sp.zn. 3 As 51/2012.

 

Poslední aktualizace: 5.4.2013

Aktuality

Žadatel o povolení provozovat letiště musí prokázat právní vztah k celému letišti, i když vlastní nadpoloviční většinu jeho plochy

Nejvyšší správní soud dnes vyhověl kasačním stížnostem Ministerstva dopravy a společnosti Letiště Příbram s. r. o., zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Předmětem řízení byla žaloba proti rozhodnutím Ministerstva dopravy a Úřadu pro civilní letectví, jimiž byla zamítnuta žádost společnosti AIR STATION s. r. o. o vydání povolení provozovat letiště Dlouhá Lhota u Příbrami.

JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  13 Kss 3/2010
Datum jednání:  16.01.2018
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  13 Kss 4/2017
Datum jednání:  24.01.2018
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  11 Kss 1/2017
Datum jednání:  26.01.2018


Sbírka rozhodnutí NSS