Nejvyšší správní soud
    
 

Neúspěšný kandidát na děkana vysoké školy se může proti nejmenování bránit u správního soudu

Rozhodnutí rektora o návrhu na jmenování děkana je rozhodnutím ve věci veřejného subjektivního práva kandidáta na děkana - práva na přístup k veřejné funkci. Akt jmenování má veřejnoprávní povahu a podléhá tedy přezkumu ve správním soudnictví. K takovému závěru dospěl Nejvyšší správní soud ve sporu kandidáta na děkana Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Akademický senát fakulty navrhl podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, rektorovi jmenovat stěžovatele jejím děkanem. Rektor ale v srpnu 2007 návrh zamítl. Právní otázkou v souvislosti s uvedeným jednáním rektora bylo, zda tak činil jako správní orgán, anebo zda bylo jeho jednání pracovněprávním aktem.

Městský soud v Praze se ztotožnil se závěrem ministerstva, že jmenování děkana rektorem veřejné vysoké školy je soukromoprávním úkonem podle zákoníku práce a zákona o vysokých školách, kterým škola jako zaměstnavatel jmenuje vedoucího zaměstnance (děkana) a jedná se tedy o pracovněprávní úkon, na který se správní řád nevztahuje.

Podle Nejvyššího správního soudu ale samotné rozhodnutí o jmenování pracovněprávní povahu nemá; naopak, jde o úkon veřejnoprávní. To že právní následky jmenování děkanem mají k vysoké škole především soukromoprávní (pracovněprávní) povahu (fyzická osoba se jmenováním děkanem stává zaměstnancem vysoké školy, příp. se mění obsah jejího zaměstnaneckého vztahu, pokud byl už před svým jmenováním zaměstnancem vysoké školy), nevylučuje, že by samotný akt jmenování do funkce děkana nemohl mít veřejnoprávní povahu.

Převahu veřejnoprávních prvků u aktu jmenování do funkce děkana vyvodili soudci NSS z podrobného rozboru mnoha hledisek.

„Významným indikátorem je mocenský význam funkce, která je jmenováním obsazována, v rámci dané veřejnoprávní korporace. Mocenský význam lze posoudit zejména na základě toho, jak významné pravomoci z dotyčné funkce vyplývají a do jaké míry tyto pravomoci vykonává dotyčný funkcionář samostatně, anebo zda naopak v převážné míře musí respektovat politické či administrativní vedení nadřízenými,“ uvedl soudce NSS Karel Šimka s tím, že posuzováno z těchto hledisek je funkce děkana v rámci veřejné vysoké školy jednou z klíčových.

Dalším významným ukazatelem je to, do jaké míry je osoba v této funkci schopna blokovat či naopak usměrňovat vůli jiných funkcionářů nebo institucí v dané veřejnoprávní korporaci či ve vztahu k jiným veřejnoprávním korporacím.

Podstatným obsahem aktu jmenování děkana je i něco jiného než pouze instalace určité osoby do určité pracovněprávní pozice - tzn. procedura jmenování děkana má  v rámci veřejnoprávní korporace, v níž se odehrává, podobnou funkci, jakou mají některé jmenovací procedury v rámci státu. V řadě případů, a to i u právnických osob soukromého práva, je vnitřní struktura institucí uspořádána tak, aby vytvářela v jejich rámci jakýsi systém brzd a rovnovah, tj. jakousi dělbu moci mezi jednotlivými orgány (grémii aj.). Takový systém jednak vytváří vnitřní kontrolní mechanismus dané instituce, jednak zajišťuje, že instituce jako taková je ve své faktické existenci v podstatné míře oddělena od osob, které pro ni pracují, a že přežívá a funguje zpravidla bez ohledu na to, zda určité konkrétní osoby pro ni pracují, anebo odejdou.

„Funkce děkana má významnou roli v systému dělby moci uvnitř vysoké školy jako veřejnoprávní korporace vykonávající veřejnou moc. Obdobně i další výše popsané rysy funkce děkana (zejména mocenský potenciál této funkce v rámci rozdělení kompetencí uvnitř vysoké školy) naznačují, že děkan není pouhým vysokým manažerem vysoké školy majícím za úkol řídit konkrétní fakultu (jakýmsi provozním „náměstkem“ rektora působícím ve vztahu k jím vedené fakultě), nýbrž mimořádně významným akademickým funkcionářem, který má být v systému dělby moci v rámci vysoké školy nadán vysokou mírou mocenské autonomie vůči jiným akademickým funkcionářům či orgánům, a tedy má z „ústavněprávního“ pohledu mít schopnost značné „rezistence“ i vůči samotnému rektorovi, který stojí v čele vysoké školy“, uvádí se mimo jiné v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Naopak skutečnost, zda součástí okruhu úkolů vyplývajících z dané funkce je i vykonávání vrchnostenské činnosti, zejména rozhodování o právech a povinnostech osob, sama o sobě není zpravidla určující pro posouzení, zda jmenovací akt do dané funkce má veřejnoprávní, anebo soukromoprávní povahu, protože v řadě případů totiž rozhodovací pravomoci jsou svěřeny osobám, jejichž vztah ke státu nebo jiné veřejnoprávní korporaci je čistě pracovněprávní.

NSS přitom upozornil, že řada jiných jmenovacích či instalačních procedur v rámci státu svoji roli v systému dělby moci nemá nebo ji má zcela okrajově, a to právě proto, že u nich převažuje prvek pracovněprávní a manažerský.

 

 

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24 .11. 2011, sp. zn.  7 As 66 /2010.

 

Sylva Dostálová

tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu

Poslední aktualizace: 3.1.2012

Aktuality

Opatření předsedy kárného senátu proti přeplněnosti jednací síně

V zájmu zabezpečení důstojného průběhu ústního jednání v řízení o kárné odpovědnosti soudce, JUDr. Alexandra Sotoláře, předsedy senátu Městského soudu v Praze, konaného pod sp. zn. 13 Kss 6/2019 dne 14. 7. 2020 od 10:00 hod v budově Nejvyššího správního soudu vydává předseda kárného senátu toto opatření proti přeplněnosti jednací síně.

JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  13 Kss 6/2019
Datum jednání:  14.07.2020


Sbírka rozhodnutí NSS