Nejvyšší správní soud
    
 

Nejvyšší správní soud zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření o testování ve školách

Nejvyšší správní soud včera rozsudkem ve věci sp. zn. 5 Ao 1/2021 zamítl první návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. 4. 2021, č. j.  MZDR 14592/2021-3/MIN/KAN. 

Tímto mimořádným opatřením ministerstvo nařídilo, že určeným skupinám dětí, žáků a studentů se umožní osobní přítomnost v mateřské, základní, základní speciální, střední nebo vyšší odborné škole pouze tehdy, pokud nemají příznaky onemocnění COVID-19 a podstoupí vyšetření prostřednictvím neinvazivního preventivního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2. Mimořádné opatření je stále platné a účinné – byť ve znění pozdějších změn, jimiž ministerstvo reaguje na vývoj epidemické situace v České republice a postupně uvolňuje nastavené parametry opatření. Nicméně na jeho základě zůstává stále povinnost dětí podstoupit testování ve školách.

Nejvyšší správní soud neshledal, že by ministerstvo vydáním napadeného opatření překročilo své pravomoci. Vycházel ze základního zákonného nastavení pravomocí ministerstva jako orgánu ochrany veřejného zdraví, jejichž rozsah musí být vykládán uvážlivě. Při použití výkladového pravidla eiusdem generis (stejného druhu) soud dovodil, že povinnost testování ve školách uložená na základě „zbytkového“ ustanovení § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví je srovnatelná svou povahou a zásahem do práv s jinými povinnostmi uvedenými pod písm. a) až h) v § 69 odst. 1 uvedeného zákona, konkrétně s povinností mimořádného očkování [pod písm. g)].

Nejvyšší správní soud – ve shodě s právním názorem vysloveným nedávnými rozsudky ve věcech testování zaměstnanců (sp. zn.: 6 Ao 1/2021 a 6 Ao 2/2021) – uvedl, že napadeným opatřením zavedené antigenní testování ve školách není zdravotní službou, neboť je založeno na tom, že se děti, žáci nebo studenti budou testovat sami. Neshledal proto rozpor se zákonem o zdravotních službách ani čl. 7 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, z nichž plyne, že zásah do integrity člověka je nepřípustný, pokud mu nepředchází informovaný a svobodný souhlas. Současně soud vyjádřil pochopení pro obavu či strach některých dětí z testování, avšak má za to, že je primárně na jejich rodičích, jakým způsobem dětem celou věc podají, vysvětlí a příp. pomohou jejich obavy překonat – třeba i tím, že jim při testování budou asistovat.

Je logické, že v případě pozitivního výsledku testování je dotčené dítě odděleno od ostatních a nemůže se účastnit prezenčního vzdělávání. Totéž platí i pro případ, že dítě testování podstoupit odmítne. „Netřeba zastírat, že prezenční výuka je velmi důležitá, a to nejen z hlediska samotného obsahu a kvality výuky, ale vůbec sociálního kontaktu s učiteli a ostatními žáky a studenty. Distanční výuka není a nemůže být trvalou alternativou, což je ostatně důvodem, proč ministerstvo přistoupilo k uvolnění provozu škol a některým dětem, žákům a studentům umožnilo jejich osobní přítomnost ve škole při prezenční výuce – byť za podmínky povinného preventivního testování,“ poznamenal k rozsudku předseda senátu Viktor Kučera.

Stanovení povinnosti testování není v rozporu se zákonem ani ústavním pořádkem – především ústavně zaručeným právem na vzdělání dle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Právo na vzdělání není absolutní a lze ho omezit. Nejvyšší správní soud shledal, že v daném případě se nejedná o omezení, které by popíralo rovný přístup ke vzdělání či jeho samotnou podstatu a smysl. A nejedná se ani o omezení svévolné, jež by nesledovalo legitimní cíl anebo ho sledovalo nerozumnými prostředky. Cílem testování je ochrana veřejného zdraví a v tomto ohledu soud vnímá antigenní testy jako jakési „hrubé síto“, které je možná méně spolehlivé, nikoli však zcela zbytečné, a tudíž nerozumné.

I samo ministerstvo si bylo vědomo omezených možností zvolené metody testování, ale přijalo ji jako doplňkové opatření, jež Nejvyšší správní soud nemá důvod zpochybnit. V době dynamicky se vyvíjející pandemie je rozhodně na místě postupovat v souladu s principem předběžné opatrnosti, a proto „je třeba se snažit využít všechny dostupné prostředky, které mohou menší či větší měrou napomoci eliminovat nákazu, vč. antigenních testů, byť je s ohledem na dosavadní stav poznání obtížné předem jednoznačně určit míru jejich účinku“, je uvedeno v závěru odůvodnění rozsudku.

Celý rozsudek pátého senátu je k dispozici zde.

 * * *

Tisková zpráva je neoficiální dokument pro potřeby veřejnosti, nenahrazuje tedy rozhodnutí. Ta Nejvyšší správní soud vyhlašuje a publikuje na www.nssoud.cz.

Poslední aktualizace: 7.5.2021
JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  16 Kss 3/2021
Datum jednání:  08.11.2021
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  16 Kss 4/2021
Datum jednání:  11.11.2021
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  13 Kss 4/2021
Datum jednání:  23.11.2021


Sbírka rozhodnutí NSS