Nejvyšší správní soud
    
 

Nejvyšší správní soud zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví týkající se uznávání protilátek proti viru SARS-CoV-2

Nejvyšší správní soud dnes zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 8. 2021, čj. MZDR 14601/2021-23/MIN/KAN, a to v části, která stanoví podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích nebo jiných činnostech.

Navrhovatel je fyzickou osobou, která prodělala onemocnění covid-19, a přestože od záchytu nemoci v jeho případě již uplynulo více než 180 dní, i nadále má laboratorně zjištěné protilátky proti viru SARS-Cov-2. Podstatou sporu v dané věci byla otázka diskriminace osob s laboratorně zjištěnými protilátkami proti viru SARS-CoV-2, a to pokud jde o přístup ke službám či aktivitám vymezeným v napadeném opatření.

NSS se s ohledem na námitky navrhovatele zabýval dvěma okruhy otázek. Jednak tím, zda osoby s prokázanými protilátkami jsou ve srovnatelném postavení s osobami, které získaly imunitu očkováním nebo laboratorně prokázaným onemocněním covid-19. Druhou otázkou, kterou musel NSS zodpovědět, bylo, zda se nacházejí ve srovnatelném postavení osoby, které prodělaly onemocnění covid-19, s těmi, které byly očkovány.

Pokud jde o první okruh otázek, pak NSS přes některé výtky k podobě odůvodnění mimořádného opatření neměl po uskutečněném jednání pochybnost o tom, na základě jakých kritérií odpůrce favorizuje osoby očkované, resp. osoby s laboratorně potvrzeným proděláním onemocnění (v době 180 dní od prodělání nemoci), oproti osobám s naměřenými protilátkami. Tím se nyní přezkoumávané opatření odlišovalo od těch, které byly přezkoumávány ze strany NSS dříve. Soud v předchozích rozsudcích nekonstatoval, že není možné obhájit neuznávání protilátek jako dokladu o bezinfekčnosti. Konstatoval pouze to, že ministerstvo nevysvětlilo, proč je neuznává.

Předseda senátu Milan Podhrázký vysvětlil, že NSS v tomto případě především akceptoval východisko ministerstva, podle něhož „imunitu proti onemocnění covid-19 nelze ztotožňovat s laboratorně naměřenými protilátkami proti uvedené nemoci, neboť taková imunita je komplexní reakcí organismu“. Na tom, kdy již naměřené protilátky představují dostatečnou imunitu, není vědecká shoda a zároveň je měření protilátek problematické i z dalších důvodů. Mezi ně patří mimo jiné nestandardizované postupy pro jejich měření, možná falešná pozitivita v návaznosti na nákazu jiným koronavirem (například běžné nachlazení) nebo to, že protilátky značí akutně probíhající infekci.

Pokud jde o druhý okruh problémů, NSS vyšel z toho, že imunita proti danému onemocnění může mít na straně jedné podobu imunity tzv. postinfekční (tedy ochrany po prodělané nemoci), a na straně druhé imunity tzv. postvakcinační (tedy ochrany po dokončeném očkování dle očkovacího schématu příslušné vakcíny). Za užití určité míry zjednodušení lze imunitu postvakcinační označit za imunitu řízenou, která je vyvolána definovaným množstvím imunizující látky. Zároveň představuje výrazně bezpečnější cestu nabuzení imunity. Oproti tomu v případě prodělané nemoci a zjištěných protilátek není zřejmé, jaká imunitní reakce byla v konkrétním případě vyvolána.

Soud připomněl, že jeho úkolem nemůže být nahrazovat odbornou úvahu a určit, zda v případě onemocnění covid-19 je kvalitnější (dlouhodobější) imunita postinfekční či postvakcinační. Pokud existují v době vydání opatření různé obdobně relevantní vědecké poznatky, pak lze v obecné rovině říci, že je odpovědností ministerstva, které z nich vezme za základ svého opatření.

Posuzoval dále to, zda se osoba po prodělání daného onemocnění (se záchytem před více než 180 dny) nachází ve srovnatelném postavení jako osoba proti danému onemocnění očkovaná. Soud uzavřel, že se o stejné situace nejedná. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného opatření a vědeckých podkladů, ze kterých ministerstvo vycházelo, ministerstvo se rozhodlo zjevně favorizovat imunitu postvakcinační. Toto východisko se navrhovateli nepodařilo zpochybnit, neboť nepředestřel relevantní vědecké poznatky tuto tezi jednoznačně vyvracející.    

NSS nicméně upozornil, že ministerstvo je při vydávání dalších opatření povinno přihlížet k vývoji aktuálních vědeckých poznatků. Již v průběhu tohoto řízení bylo například poukázáno na nové studie, které mohou naznačovat, že i postvakcinační imunita má minimálně v některých případech omezené účinky. Rozlišování mezi osobami, které onemocnění prodělaly, a které byly očkovány, by mělo být prováděno jen v rozsahu odpovídajícím vědeckému poznání.

Pro úplnost soud dodává, že přezkoumávané mimořádné opatření již není účinné (od 30. 9. 2021 bylo zrušeno a nahrazeno jiným mimořádným opatřením odpůrce).

Jak také zdůraznil předseda senátu Milan Podhrázký, soud v dané věci neprováděl „všeobecný“ přezkum zákonnosti napadené části daného mimořádného opatření, ale postupoval pouze v rámci mezí a důvodů uplatněných v daném návrhu. Pokud soud zamítne konkrétní návrh brojící proti opatření obecné povahy, bez dalšího to neznamená, že nedůvodné budou i další návrhy (jiných navrhovatelů) směřující proti témuž opatření.

Plný text odůvodnění rozsudku ze dne 20. 10. 2021 ve věci sp. zn. 8 Ao 22/2021 je k dispozici zde. 

Poslední aktualizace: 8.11.2021
JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  11 Kss 5/2021
Datum jednání:  17.01.2022
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  11 Kss 1/2021
Datum jednání:  17.01.2022


Sbírka rozhodnutí NSS