Nejvyšší správní soud
    
 

Nejvyšší správní soud se opětovně vyjádřil k tzv. systémové podjatosti

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že posuzovat tzv. systémovou podjatost úředníků územně samosprávného celku nepřichází v úvahu ve věci, v níž úřad tohoto celku rozhoduje v jeho samostatné působnosti.

Zajímavou právní otázku řešil Nejvyšší správní soud ve věci sporu Dopravního podniku Ústeckého kraje a Ústeckého kraje o výplatu finančních břemen jako kompenzace za provozování sítě veřejné linkové dopravy. Dopravní podnik jako stěžovatel podal k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, ve které mimo jiné namítal, že krajský soud v napadeném rozsudku dezinterpretoval a nesprávně aplikoval usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 – 119, protože nepřihlédl ke skutečnosti, že usnesení bylo přijato ve vztahu k řízením konaným v přenesené působnosti územních samosprávných celků, kdežto v nyní projednávaném případě se jedná o rozhodnutí v rámci samostatné působnosti stěžovatele odpovídající ústavně zaručenému právu územních samosprávných celků na samosprávu.

Nejvyšší správní soud se proto poprvé musel zabývat otázkou, zdali závěry uvedeného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, které byly konstatovány a doposud aplikovány na půdorysu rozhodování orgánů územně samosprávných celků v přenesené působnosti, dopadají také na jejich rozhodování v samostatné působnosti.

Soudci dospěli k závěru, že riziko tzv. systémové podjatosti lze posuzovat u územně samosprávného celku jedině v případě, kdy tento rozhoduje v přenesené působnosti. Zásadní odlišnosti mezi rozhodováním v přenesené a samostatné působnosti územně samosprávného celku je třeba reflektovat i při posuzování požadované míry nezávislosti příslušných úředních osob.

V případě samostatné působnosti územně samosprávných celků se jedná o výkon jejich ústavně garantovaného práva na samosprávu. Do samostatné působnosti totiž spadají záležitosti, které jsou v zájmu daného územního samosprávného celku a jeho občanů. Orgány územně samosprávných celků tedy ze samé podstaty věci vykonávají samosprávu v zájmu tohoto celku, který pochopitelně vždy nemusí být totožný se zájmy jiných samosprávných celků, nebo dokonce se zájmy státu.

„Samospráva je reprezentována politickými představiteli, orgány samosprávy jsou ve věcech výkonu samostatné působnosti řízeny politickými představiteli těchto celků a mají být nástroji k uskutečnění jejich politických vizí. Na základě esenciálního účelu existence samosprávy, totiž spravování vlastních záležitostí ve vlastním zájmu, nemusí být výkon samostatné působnosti neutrální a apolitický. Je třeba klást zvýšený důraz právě na nezasahování do práva samosprávy na její autonomii; politická či mediální zainteresovanost územně samosprávného celku ve věci týkající se jeho zájmu je totiž zcela imanentní součástí výkonu samostatné působnosti. Existuje zde zásadní vztah mezi projednávanou věcí a rozhodujícím orgánem, neboť to má být právě a jenom onen samosprávný celek, který rozhoduje o záležitostech týkajících se jeho vlastních zájmů, pakliže nejsou zákonem výslovně svěřeny jinému subjektu nebo se nejedná o přenesenou působnost,“ uvedla soudkyně Nejvyššího správního soudu Miluše Došková.

Celé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu lze shrnout tak, že tzv. systémovou podjatost jak byla charakterizována v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 – 119 lze posuzovat u územně samosprávného celku jedině v případě, kdy tento rozhoduje v přenesené působnosti; při rozhodování v samostatné působnosti naopak nepřichází z podstaty věci vůbec v úvahu.

„Tímto závěrem samozřejmě není nikterak dotčeno posuzování podjatosti konkrétní úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu; o nepodjatosti takové úřední osoby však musí být dána pochybnost s ohledem na přímo její poměr k věci, k účastníkům řízení (mimo onen územně samosprávný celek) nebo jejich zástupcům, nikoliv však pouze kvůli rizikům souvisejícím se systémovou podjatostí způsobenou zaměstnaneckým poměrem k tomuto celku,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí.

 

Informace k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. dubna 2019 ve věci sp. zn. 2 As 151/2018, celé rozhodnutí zde.

 

 

Sylva Dostálová

tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu

Poslední aktualizace: 22.5.2019
JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 3/2019
Datum jednání:  18.09.2019
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 4/2019
Datum jednání:  18.09.2019
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  11 Kss 3/2019
Datum jednání:  23.09.2019


Sbírka rozhodnutí NSS