Nejvyšší správní soud
    
 

Nejvyšší správní soud odmítl se věcně zabývat dvěma akty vlády souvisejícími s nouzovým stavem. Následoval názor vyslovený Ústavním soudem

Nejvyšší správní soud následoval názor Ústavního soudu o tom, že rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu ani její krizové opatření o zákazu vstupu na území ČR a zákazu vycestování nejsou přímo přezkoumatelná ve správním soudnictví.

Nejvyšší správní soud potvrdil, že Městský soud v Praze postupoval správně, jestliže se odmítl věcně zabývat rozhodnutím vlády o vyhlášení nouzového stavu i tzv. krizovým opatřením vlády č. 76/2020 Sb., jímž byl  v období od 16. do 30. března 2020 zakázán vstup na území ČR všem cizincům, s výjimkou cizinců pobývajících s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo s trvalým pobytem na území ČR, a zároveň zakázáno vycestování občanů ČR a uvedených kategorií cizinců z území ČR (oba zákazy s možností udělení individuálních výjimek).

Soudci Nejvyššího správního soudu dospěli obdobně jako předtím Ústavní soud ve svých plenárních usneseních ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 8/20, ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 10/20 a sp. zn. Pl. ÚS 13/20, a ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 11/20,  k závěru, že uvedené akty vlády nejsou tzv. opatřením obecné povahy a nejsou tedy ani přímo přezkoumatelné soudy rozhodujícími ve správním soudnictví.

„Byť Ústavní soud připustil, že krizové opatření vlády vydané dle krizového zákona může mít nejrůznější povahu, a nelze tedy a priori ani vyloučit, že by se z materiálního hlediska mohlo jednat o opatření obecné povahy (a v tomto smyslu je třeba korigovat právní názor vyjádřený v napadeném usnesení městského soudu), dospěl ve dvou citovaných plenárních usneseních k jednoznačnému závěru, že předmětné krizové opatření č. 76/2020 Sb. z materiálního ani formálního hlediska opatřením obecné povahy není, neboť se jedná z hlediska jeho adresátů i předmětu o abstraktní normativní akt, tedy o právní předpis, který tudíž nemůže být samostatně přezkoumatelný ve správním soudnictví, ale pouze v řízení před Ústavním soudem, ovšem na základě návrhu k tomu oprávněných (privilegovaných) navrhovatelů“, uvádí se mimo jiné v rozsudku Nejvyššího správního soudu.  

Ani Nejvyšší správní soud tedy nebyl v této věci oprávněn zabývat se otázkou zákonnosti uvedených aktů; kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020, č. j. 10 A 50/2020 – 25 zčásti zamítl a zčásti odmítl. 

Informace k rozsudku ze dne 21. května 2020 ve věci sp. zn. 5 As 138/2020.

 

Poslední aktualizace: 9.10.2020

Aktuality

Nejvyšší správní soud k některým dalším otázkám souvisejícím s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví

Navrhovatelka se domáhala zrušení dvou mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví z března a dubna letošního roku, kterými byla zakázána osobní přítomnost žáků při vyučování. Tato opatření byla zrušena dříve, než stihl o jejím návrhu rozhodnout Městský soud v Praze. Ten proto připustil změnu návrhu tak, že se deklaratorně vyjádří k tomu, zda byla či nebyla přijatá mimořádná opatření v souladu se zákonem. Dospěl k závěru, že opatření byla zákonná a žalobu proto zamítl.

JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  11 Kss 4/2020
Datum jednání:  30.11.2020
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  16 Kss 1/2020
Datum jednání:  02.12.2020
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  16 Kss 5/2020
Datum jednání:  02.12.2020


Sbírka rozhodnutí NSS