Právní úprava kárného řízení se dočkala velmi významných změn v kárné odpovědnosti exekutorů a kandidátů zákonem č. 183/2009 Sb., a to jako reflexe rozkladu a nefunkčnosti (tehdy již bývalých) orgánů Exekutorské komory (dále jen „Komora“). Kárné řízení nad soudními exekutory a exekutorskými kandidáty podle této novely probíhalo před kárným senátem Nejvyššího správního soudu obdobně podle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců. Od 26. 6. 2009 se Nejvyšší správní soud stal na základě zákona č. 183/2009 Sb. kárným soudem pro věci exekutorů.
Nedlouho po této změně se úprava kárného řízení ve věcech exekutorů znovu změnila a s účinností od 1. 11. 2009 byly zákonem č. 286/2009 Sb., který novelizoval také zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, na NSS vytvořeny samostatné kárné senáty pro exekutory.
Z provedené analýzy všech rozhodnutí kárných senátů Nejvyššího správního soudu ve věcech exekutorů vyplývají následující údaje:
Bylo podáno 99 kárných žalob proti 48 exekutorům, v případě 20 exekutorů byla podána více než jedna kárná žaloba; z toho 56 kárných žalob bylo převzato přímo od Komory po účinnosti novely a 43 žalob bylo podáno přímo k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejaktivnějším kárným žalobcem je ministr spravedlnosti, který podal 3/5 kárných žalob (70%), následuje Komora s téměř ¼ žalob (24%).
Kárná žaloba k NSS byla podána na více než třetinu všech exekutorů (48 ze 146, 32 % exekutorů), což může indikovat selhávání dohledových mechanismů ze strany Ministerstva spravedlnosti.
Exekutoři jsou nejčastěji postihováni za problematický výkon exekuce, nečinnosti a průtahy, procesní pochybení, snižování důstojnosti stavu, pochybení v souvislosti s dražbami či doručováním a nejčastěji navrhovanou sankcí není konkrétní sankce, ale „přiměřené“ kárné opatření.
Nejčastěji uloženou sankcí byla pokuta (10 000 Kč - 150 000 Kč), následuje písemné napomenutí a napomenutí. Ve 22 případech uznání viny soud uložil v 55% stejnou sankci, jaká byla navržena kárným žalobcem, ve 45 % případů se sankce lišila – ve dvou případech soud uložil mírnější a ve dvou případech také sankci přísnější; jednou kárný žalobce žádnou konkrétní sankci nespecifikoval a v ostatních případech žalobce navrhl uložit sankci „přiměřenou“.
Z celkového počtu rozhodnutých věcí (76) došlo k zastavení řízení v 61%, v 25% byla uznána vina, v 11% došlo ke zproštění kárné žaloby. V drtivé většině dosud rozhodnutých věcí neměly kárné senáty Nejvyššího správního soudu na zastavení řízení přímý vliv, protože s určitými okolnostmi jako zpětvzetí žaloby nebo odvolání z funkce zákon spojuje automatické zastavení řízení. Zastavení kárného řízení je převážně v dispozici kárných žalobců; co do důvodů zastavení řízení, k zpětvzetí žaloby došlo v 58%, v 28% bylo důvodem odvolání exekutora z funkce ministrem spravedlnosti, v 9% byla kárná žaloba podána opožděně, v jednom případě zanikla odpovědnost za kárné provinění a v jednom případě bylo řízení zastaveno pro neúčelnost.
Sylva Dostálová
tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu