Nejvyšší správní soud
    
 

Finanční úřady nemohou plošně, bez konkrétních důvodů, ukládat podnikatelům záznamní povinnost, a proto pokuta podnikatelce za její nesplnění byla nezákonná

 

„Připuštění plošného uplatnění záznamní povinnosti na základě v podstatě neomezené úvahy správce daně by zjevně bylo v rozporu s intencí zákonodárce. Správce daně má jistě široký prostor k velmi individualizované úvaze o tom, zda vůbec, a pokud ano, v jakém rozsahu a v jaké konkrétní podobě záznamní povinnost uloží. Může tak ale činit jen za předpokladu, že na základě konkrétních skutečností zjistí, že je u určité osoby takového kroku vůbec potřeba,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností majitelky veterinární kliniky v Hradci Králové, které finanční úřad rozhodnutím uložil záznamní povinnost podle zákona o správě daní a poplatků. Povinnost vést zvláštní záznamy spočívala konkrétně v tom, že do sešitu v tvrdé vazbě s předem očíslovanými stranami nepřerušenou číselnou řadou měla zapisovat každého zákazníka (tj. jméno osoby, kterou přijme ve své provozovně se zvířetem) a nejpozději před jeho odchodem z provozovny zapsat pořadové číslo zákazníka jedinou nepřerušovanou číselnou řadou v jednom roce, datum a hodinu návštěvy, druh zvířete (u psa a kočky jejich plemeno a barvu), název provedeného veterinárního výkonu a jeho cenu, druh, množství a cenu účtovaného léčiva, celkovou přijatou částku atp. Při provedených kontrolách podnikatelka evidenční knihu nepředložila a správce daně ji uložil pokutu 10 tisíc korun.

Žena s postihem nesouhlasila a podala žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové. Soud žalobu zamítl. NSS ale rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ustanovení o záznamní povinnosti dává správci daně pravomoc uložit konkrétnímu daňovému subjektu dodatečnou evidenční povinnost nad rámec povinností ostatních daňových subjektů. Konkrétní podnikatel je pak znevýhodněn oproti jiným daňovým subjektům, které jsou povinny vést jen přímo ze zákona plynoucí evidence, už jen proto, že dodatečná evidenční povinnost znamená další administrativní zátěž a vede ke zvýšení provozních nákladů firmy.

„Již jen samotná tato skutečnost, tedy dopad administrativní zátěže na daňový subjekt, který je nucen na základě rozhodnutí správce daně plnit záznamní povinnost, a tedy odlišné zacházení s těmi, kteří záznamní povinnost musí vést, oproti těm, kteří tak činit nemusí, a navíc omezení svobody jednotlivce spočívající v tom, že musí dělat něco nad rámec běžných povinností stanovených pro všechny, vyžaduje, aby záznamní povinnost byla ukládána nanejvýš obezřetně, z racionálních a o konkrétní skutkové okolnosti opřených důvodů a aby splňovala požadavek proporcionality,“ uvedl soudce NSS Karel Šimka.  

Záznamní povinnost pro konkrétního jednotlivce znamená povinnost navíc, kterou je nucen plnit dlouhodobě a kontinuálně (a tedy nikoli nárazově a s únosnou periodicitou, jak tomu má být u namátkových daňových kontrol), a proto je nutné uložení této povinnosti důkladně odůvodnit. V daném případě nemohla být důvodem uložení záznamní povinnosti pouze skutečnost, že stěžovatelka přijímala od zákazníků významné finanční částky jako tržby v hotovosti. Na tuto eventualitu totiž zákon myslí, když všem poplatníkům daně z příjmů fyzických osob provozujícím podnikatelskou a jinou samostatnou výdělečnou činnost, kteří přijímají platby v hotovosti, ukládá obecnou zákonnou povinnost vést evidenci denních tržeb.

Podle soudců NSS přípustným důvodem uložení záznamní povinnosti musí být u konkrétního poplatníka, který přijímá platby v hotovosti, nějaká jeho specifická vlastnost, která ho vyděluje z množiny všech poplatníků přijímajících hotovostní platby.

„Takováto specifická vlastnost musí být identifikována, konkrétnímu poplatníku předestřena a poplatník musí mít možnost na sdělení správce daně patřičně reagovat. Nic takového se však v případě stěžovatelky nestalo(…) Zejména není patrné, že by správce daně měl v případě stěžovatelky konkrétní důvody k podezření, že krátí v hotovosti přijímané tržby či jinak ve vztahu ke správci daně zkresluje ekonomické výsledky své činnosti nebo činnosti někoho, s nímž je v obchodním styku, nebo že hrozí významné nebezpečí, že by tak v budoucnu činila, pokud by jí záznamní povinnost nebyla uložena,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Uložení záznamní povinnosti v dané věci tudíž bylo od počátku nezákonné, a tedy nemohlo a ani do budoucna nemůže být podkladem pro uložení pokuty za její neplnění.

 

Informace k rozhodnutí ze dne 29. 12. 2011 sp.zn. 7 Afs 14/2010.  

 

Sylva Dostálová

tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu

Poslední aktualizace: 3.2.2012

Aktuality

Český telekomunikační úřad postupoval ve výběrovém řízení na udělení práv k využívání rádiových kmitočtů v souladu se zákonem

Nejvyšší správní soud se zabýval zákonností podmínek, které Český telekomunikační úřad nastavil v roce 2016 ve výběrovém řízení na udělení práv k využívání rádiových kmitočtů v pásmech 1800 MHz a 2600 MHz. Společnost Vodafone (stěžovatelka) tvrdila protiprávnost tzv. závazku velkoobchodní nabídky, tedy povinnosti tzv. infrastrukturního operátora umožnit přístup k veřejné komunikační síti třetím osobám, virtuálním operátorům.

JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  11 Kss 5/2019
Datum jednání:  10.02.2020
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 10/2019
Datum jednání:  19.02.2020


Sbírka rozhodnutí NSS